Svatý Jan Evangelista (po roce 1410) - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Významným dílem závěrečného období krásného slohu vzniklým po roce 1410 je takzvaný Kapucínský cyklus. Jedná se o čtrnáct deskových obrazů s poprsím Krista, Marie, Jana Křtitele a apoštolů, které byly snad původně součástí byzantinizujícího ikonostasu některého pražského kostela. I celkový charakter zobrazení má zřetelnou byzantskou inspiraci, avšak zcela přetvořenou v duchu krásného slohu. Je zde zejména zřetelná umělcova snaha postihnout charakter tváří jednotlivých postav, odlišit je tvarem lebky, povrchem kůže, vlasy vousy či lehce pootevřenými ústy, to vše provedeném rukou jistého dokonalého mistra, který dokázal bohatě čerpat z děl svých předchůdců, zejména Mistra třeboňského oltáře, na jehož typiku odkazuje. Toto dílo rovněž není bez souvislosti se soudobým sochařstvím a knižními iluminacemi, které dodaly dílu nové svěží impulzy přinesené ze západu či Itálie. Dílo tak v ničem nezaostává za obrazy o desetiletí staršími, vzniklými ve vrcholném období krásného slohu.