Zajetí sv. Jakuba (1420-1430) - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Krátce po vzniku tzv. Kapucínského cyklu začíná veřejně působit neznámý umělec pojmenovaný později jako Mistr rajhradského oltáře. V období narůstajících politických zmatků a počínajících husitských válek se umělecká produkce té doby přesouvá z neklidného centra království do poněkud odlehlejších jihočeských a moravských měst. Stejně tak Mistr rajhradského oltáře, poslední velký umělec gotické předhusitské malby, nepůsobil v Praze, kde byl umělecky vzdělán, ale na Moravě, v Brně nebo snad v Olomouci. Rajhradský oltář nepředstavuje jednolité dílo, přesto však na obrazech namalovaných samotným mistrem spatřujeme dílo rukou umělce evropského formátu zcela popírající tvrzení o provinciálnosti či vyčerpanosti českého umění v období před husitskými válkami. Mistr rajhradského oltáře dokazuje nejen nebývalý rozhled a invenci v rámci svého díla, ale i dokonalou autonomii a specifičnost svého výtvarného projevu, která snese jakékoli srovnání s nejvyspělejším soudobým uměním Evropy.

Malíř je sice ještě poplatný krásnému slohu z něhož vyšel, kompozice ještě zcela neopustila rytmické rozvržení plochy či symbolické postoje a typiku, přesto však jej malíř překonává důrazem na sdělnost a vyprávění. Rajhradský mistr neváhal rozdělit prostor na dva plány, oddělit popředí od pozadí, zejména pak ve výjevu Nesení kříže. Rovněž je neuvěřitelné, jaký smysl projevil pro realitu, jejíž pravý nepřikrášlený obraz nám představuje očima skvělého pozorovatele a vypravěče.

Je nesporné, že v díle Mistra rajhradského oltáře dosáhla česká a moravská gotická malba jednoho z nejvýznamějších vrcholů, a právem se zařadila do celkového kontextu vývoje evropského umění.

Svatojakubský oltář a oboustraně pomalovaná tzv. Náměšťská deska jsou dnes bezesporu řazeny k dílům Mistra rajhradského oltáře, některé rozdíly, zejména větší expresivnost vyjádření a hlubší realismus postav, jsou připisovány vývoji v umělcově výtvarném názoru.