Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Ivan Konstantinovič Ajvazovskij (1817–1900)

Významný ruský malíř krajinář arménského původu, známý především svými jedinečnými mořskými scenériemi, považovanými za jedny z nejlepších ve světovém umění, se narodil v rodině arménského podnikatele v úpadku Konstantina (Gevorga) Gajvazovského 29. července 1817 ve Feodosii na Krymu. Jeho předkové patřili k Arménům z Haliče, a proto také jeho otec přepisoval své arménské příjmení Ajvazjan způsobem používaným v Haliči jako Gajvazovskij. Ajvazovského bratr Gabriel se stal později významným arménským historikem. Velkou část svého dětství strávil v chudobě a dokázal se prosadit zejména díky pomoci přátel, kteří rozpoznali jeho talent. Nejprve se učil základům kresby u místního architekta a poté byl jeho talent rozpoznán při studiu na gymnáziu v Simferopolu. Patrně díky podpoře vlivných přátel byl v roce 1833 přijat na Akademii výtvarných umění v Petrohradě. Studoval nejprve u krajináře Vorobjeva, avšak pravý rozvoj jeho talentu nastává, teprve když do Petrohradu příjíždí francouzský umělec Tanner, u něhož se Ajvazovskij seznamuje s metodami zobrazování vodního živlu, jenž se stal Ajvazovského celoživotní vášní a osudem. Na začátku roku 1836 pracuje jako Tannerův asistent a už na podzim vystavuje na Akademii pět svých pláten s mořskými náměty. Obrazy jsou veřejností nadšeně přijaty, a jsou chváleny i v novinách. Následujícího roku 1837 získává Ajvazovskij za své dvě nové práce, Klid v zálivu a Molo v Kronštadtu, zlatou medili a titul umělce. Na jaře 1838 se pak Ajvazovskij vrací do Feodosie, kde si zařizuje ateliér. Pracuje podle přírody, avšak plátna dokončuje v ateliéru. I později se tento umělec vyznačuje neobyčejnou vizuální pamětí, přičemž dokáže vytvořit úžasná a pravdivá díla pouze z paměti.

V letech 1840 až 1844 získává Ajvazovskij stipendium od Akademie výtvarných umění a navštěvuje evropské země. Jeho cesta po Německu, Francii, Španělsku a Holandsku je velmi plodná. Na mnoha místech vystavuje svá díla a sklízí všude úspěch a uznání. Po svém návratu do Ruska obdrží titul akademika a stává se i členem námořního štábu. To mu otevírá možnosti k dalším cestám po světě. V roce 1845 se účastní expedice ruského geografa Litkeho a navštěvuje s ní tureckou Malou Asii a Řecko, kde sbírá nové zkušenosti. Postupně a opakovaně Ajvazovskij navštívil také Kavkaz, Egypt, Florencii i Nice. Jedenkrát navšívil také Spojené státy americké.

V roce 1846 si umělec postavil v Feodosii nové prostorné studio a většinu svých děl vytváří zde, a to z paměti. Z celého jeho odkazu asi šesti tisíc pláten, které vytváří jakousi encyklopedii moře, je znát jistá nevyrovnanost jeho díla. Některé obrazy se uchylují k jistému stereotypu, a je možné je označit jako spíše průměrné, zejména pokud jde o jiná než mořská témata, mezi nimi jsou však i díla, jako je například Devátá vlna (1850) nebo Černé moře (1881), která představují absolutní vrchol jeho tvorby a zařazují jej mezi nejlepší krajináře všech dob.

Ajvazovskij byl také organizátorm mnoha výstav v ruských provinčních městech, v roce 1865 otevřel ve Feodosii první uměleckou školu a v roce 1880 galerii výtvarného umění. Nemalé částky vydával na také sociální potřeby a podporu chudých. Zajímal se o archeologii a sám také provedl mnohé výzkumy zejména na Krymu. Zasazoval se o ochranu uměleckých památek a o všeobecný rozvoj oblasti „Nové Rusi".

Během svého života absolvoval více než 120 výstav svých obrazů v mnoha zemích. V roce 1847 získal titul profesora Akademie výtvarných umění v Petrohradě a v roce 1887 se stal jejím čestným členem. Byl také členem akademie ve Stuttgartu, Florencii, Římě a Amsterdamu.

Zemřel 5. května 1900 a je pohřben ve Feodosii u arménského kostela Surb Sarkisa.

Při kompletním či částečném využití tohoto materiálu je vyžadován odkaz na www.rodon.cz.