Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Ivan Jakovlevič Bilibin (4. /16/ srpna 1876 ‒ 7. února 1942) byl významný ruský malíř, grafik, knižní ilustrátor a divadelní výtvarník.

ŽIVOTNÍ OSUDY

Narodil se do rodiny námořního lékaře ve vesnici Tarchovka poblíž Petrohradu. Po studiu na klasickém gymnáziu, které ukončil se stříbrnou medailí v roce 1896, postoupil na právnickou fakultu Petrohradské univerzity (studium dokončil v roce 1900).

Zároveň se ovšem věnoval také malování. V letech 1895‒1898 ve škole Společnosti pro podporu umění, v roce 1898 pak dva měsíce v ateliéru Antona Ažbeho v německém Mnichově. Tři roky (1898‒1900) také docházel na hodiny do školy kněžny Marie Teniševové, kde vyučoval Ilja Repin. V letech 1900‒1904 dále pokračoval pod Repinovým vedením v petrohradské Akademii umění. Brzy se také stal aktivním členem skupiny umělců „Svět umění“ (Мир искусства).

Přestože žil většinou v Petrohradě, hlavní inspiraci, která časem přerostla v osobitý styl umělce, Bilibin načerpal ve vesnici Egny v Tverské oblasti. Zde poprvé vytvořil skici v „bilibinovském“ stylu, jež ho proslavili. První kniha, v níž tento druh malby použil, se nazývala Pohádka o careviči Ivanovi, ptáku Ohnivákovi a Šedém vlku (1899).

V letech 1902, 1903 a 1904 malíř navštívil oblast Ruského severu (konkrétně oblasti Vologodskou, Oloněckou a Archangelskou), kam byl vyslán etnografickou sekcí Muzea Alexandra III. Hlavní cíl expedic spočíval v mapování různorodosti a specifik architektury ze dřeva.

Bilibinův umělecký talent se nejvíce projevil v jeho ilustracích k ruským lidovým pohádkám a bylinám (žánr ruských epických hrdinských básní, obvykle popisují hrdinské činy bohatýrů a pohádkové a mytické bytosti). Druhé pole působnosti, na němž rovněž dosáhl významných úspěchů, byly divadelní dekorace.

Pohádkové ilustrace započal vydávat v roce 1899, do roku 1902 připravil šest dětských knih pohádek. Inspiraci čerpal jak ze svých cest, tak z klasické literatury, jejíž díla rovněž ilustroval, především pak A. S. Puškina. Další úspěchy zaznamenal s ilustracemi pohádek „O caru saltánovi“ (1905), „O zlatém kohoutkovi“ (1910) a cyklu Roslavlevových pohádek (1911). „Pohádkový“ styl využil rovněž při přípravě opery Zlatý kohoutek (1909), v níž v plné míře využil staroruské ornamentální motivy. 

Jevištními dekoracemi si Bilibin získal slávu nejen v Rusku, ale doslova po celém světě. Díky pohnutému osudu se s jeho díly mohli seznámit diváci ve Francii, Československu, Německu, Argentině aj.

Během revoluce roku 1905 malíř kreslil revoluční karikatury. V letech 1907‒1917 vyučoval grafiku ve škole Společnosti pro podporu umění. V roce 1915 se připojil k několika dalším umělcům sdruženým ve Společnosti pro obnovu umělecké Rusi. Symbol dvouhlavého orla, který nakreslil pro Prozatímní vládu v roce 1917, se od roku 1992 dodnes nachází na ruských mincích.

Říjnovou revoluci roku 1917 Bilibin nepřijal a odjel na Krym, kde žil do září roku 1919. Do prosince téhož roku pobýval v Rostově na Donu, nicméně po porážce bílého hnutí odešel společně s armádou do Novorossijsku.

V emigraci

Bilibin opustil Rusko 21. února 1920 na parníku „Saratov“. Místo Konstantinopole běžence vyložili v Egyptě, kde je anglická armáda umístila do tábora. Za několik měsíců malíř tábor opustil a usídlil se v Káhiře. Zde se věnoval malbě rozměrných pláten a fresek v byzantském stylu pro soukromé rezidence bohatých řeckých kupců. Věnoval se rovněž studiu egyptského, muslimského a koptského umění.

Léto roku 1924 strávil na cestách po Palestině a Sýrii, v říjnu téhož roku odjel z Káhiry do Alexandrie. A konečně v srpnu 1925 odjíždí do Paříže.

V této době Bilibinazvou přední světové scény k přípravě dekorací a kostýmů ke hrám ruských autorů, např. Stravinského Ptáka Ohniváka v Buenos Aires a několik oper v Brně a Praze. Kreslí ilustrace k ruským pohádkám, pohádkám bratří Grimmů a Tisíci a jedné noci.

Ve třicátých letech se malíř postupně vyrovnává s bolševickým režimem a pomýšlí na návrat do vlasti. V letech 1935‒1936 se podílí na výzdobě sovětského velvyslanectví v Paříži.

V Sovětském svazu

V roce 1936 malíř definitivně odchází z emigrace a vrací se do SSSR. Usadil se i s rodinou v Leningradu a přednášel na Celoruské Akademii umění. Dále také ilustruje knihy a spolupracuje s divadlem.

Životní pouť Ivana Bilibina došla završení 7. února 1942, kdy byl Leningrad v obležení (blokádě) německými vojsky. Malíř byl pohřben ve společném hrobě profesorů Akademie umění u Smolenského hřbitova. 

„Bilibinský styl“

Styl Ivana Bilibina je rozlišitelný na první pohled. Je pro něj typické prvotní grafické zpracování: předtím, než začal práci nad obrázkem, si malíř vždy načrtl budoucí kompozici. Černé ornamentální linky zřetelně označují jednotlivé barvy, definují objem a perspektivu. Akvarelové barvy pak pokrývaly černý či bílý grafický list a podtrhují základní linky. K orámování ilustrací Bilibin často využíval ornamenty a ornamentální kresby.

Z DÍLA

Knižní grafika

1899 ‒ Pohádka o careviči Ivanovi, ptáku Ohnivákovi a Šedém vlku

1899‒1900, 1902 ‒ Vasilisa Překrásná

1899 ‒ Žabka královna

1900 ‒ Pírko Finista Jasného sokola

1900‒1901 ‒ Marja Morevna

1901‒1902 ‒ Sestřička Aljonuška a bratříček Ivanuška

1902 ‒ Bílá kachnička

1903 ‒ bylina Volha

1904‒1905 ‒ Pohádka o caru Saltánovi, A. S. Puškin

1906 ‒ Pohádka o zlatém kohoutkovi, A. S. Puškin

1908 ‒ Pohádka o rybáři a rybce, A. S. Puškin

1908 ‒ Ruslan a Ludmila, A. S. Puškin

1911 ‒ Pohádka o třech carských dívkách a o Ivanuškovi, synu popa

1919 ‒ Jdi tam, nevím kam, přines něco, nevím co

1931 ‒ Contes de l’Isba

1932‒1933 ‒ Tales of Russian Grandmother

1932 ‒ Contes de la couleuvre

1936 ‒ Le farouche Abd-el-Kader

Divadelní práce

1904 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře Sněhurka, Praha, Národní divadlo  

1907 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k inscenaci „Teofil“, Staré divadlo, Petrohrad

1908 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře Boris Godunov

1908 ‒ divadelní dekorace a kostýmy ke komedii Čest a mzda, divadlo Lukomorje

1909 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře Zlatý kohoutek, Ziminovo operní divadlo, Moskva

1911 ‒ divadelní dekorace a kostýmy ke komedii Fuente Obejuna, Staré divadlo

1911 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k dramatu Očistec svatého Patrika, Staré divadlo

1913 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře Askoldův hrob

1913 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře Ruslan a Ludmila

1914 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře Sadko, Petrohradský lidový dům

1928 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře Pohádka o caru Saltánovi, Paříž

1930 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře Kníže Igor

1930 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře Carská nevěsta

1931 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře Boris Godunov

1931 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k baletu Pták ohnivák, Buenos Aires

1934 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře O neviditelném městě Kitěži, Brno

1936 ‒ divadelní dekorace a kostýmy k opeře Pohádka o caru Saltánovi, Leningradské divadlo opery a baletu

1939 ‒ divadelní dekorace a kostýmy ke hře Vojevůdce Suvorov, Leningradské divadlo dramatu

Malby a rozměrná plátna

1913 ‒ Skicy maleb sálů Státní banky, Nižní Novgorod

1915 ‒ Skicy výplní Kazaňského nádraží v Moskvě

1922 ‒ Plátno Boris a Gleb na lodi

1922 ‒ Plátno Jezdec

1925 ‒ Skicy fresek a ikonostasu pro syrsko-pravoslavný chrám v Alexandrii

1927 ‒ Skicy fresek a ikonostasu pro chrám Zesnutí Bohorodičky na Olšanských hřbitovech v Praze

1935 ‒ Plátno Mikula Seljaninovič, sovětské velvyslanectví v Paříži

Literatura

Липович И. Н.: Иван Яковлевич Билибин. Leningrad 1966.

Иван Яковлевич Билибин: Статьи, письма, воспоминания о художнике, ed. С. В. Голынец. Leningrad, 1970.

Голынец Г. В.: И. Я. Билибин. Мoskva 1972.

Семёнов О. С.: Иван Билибин. Мoskva, 1986.

Голынец Г. В.: Иван Билибин. Leningrad 1988.

Иван Яковлевич Билибин, 1876—1942 (Альбом), ed. Т. Ф. Верижникова. Petrohrad, 2002.

И. Я. Билибин в Египте (1920—1925): Письма, документы и материалы, Moskva 2009.

Andreas Bode: Ivan Jakovlevič Bilibin – der russische Märchenillustrator. Erasmus-Grasser-Verlag, Wielenbach, 1997.

Elisabeth Borchers: Das Märchen vom herrlichen Falken und andere russische Märchen Mit Illustr. v. Iwan Bilibin. Insel Verlag, Frankfurt a. M., 1974.

Elisabeth Borchers: Wassilissa die Wunderschöne und andere russische Märchen. Mit Illustr. v. Iwan Bilibin. Frankfurt a. M., 1971

Patty Wageman (ed.): Russian legends – Folk tales and fairy tales (Ausstellung Groningen, Groninger Museum, 15. Dezember 2007 – 6. April 2008). Rotterdam, 20