Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Konstantin Fjodorovič Bogajevskij (24. ledna /12. Ledna/ 1872, Feodosia ‒ 17. února 1943 Feodosia) byl ruský malíř tzv. stříbrného věku ruského malířství, jenž téměř celý život prožil v krymské Feodosii, a který s Krymem a krymskou krajinou spojil celou svoji tvorbu.

Bogajevskij se narodil do rodiny carského úředníka. V roce 1880 nastoupil ve Feodosii klasickou školní výuku a od roku 1881 byl vychováván a vzděláván v rodině místního podnikatele a továrníka Ivana Jegoroviče Schmidta. Již od mládí se u něj projevovalo výtvarné nadání. Malířství studoval nejprve u místního umělce Adolfa Fesslera a později v místním studiu velkého ruského malíře Ivana Konstantinoviče Ajvazovského. Přestože nedosahoval zvláštních úspěchů, byl nakonec přijat na Petrohradskou akademii umění, kde v letech 1891‒1895 pokračoval ve vzdělávání se v oboru malířství. Mezi jeho tamějšími pedagogy vynikal mj. významný malíř Archip Ivanovič Kuindži.

V roce 1890 uskutečnil Bogajevskij dlouhou cestu po Volze, na níž nakreslil velké množství skic. O sedm let později cestoval spolu se svým tehdy již bývalým pedagogem Kuindžim a jeho studenty po západní Evropě. Navštívili zejména Německo, ale také Francii a Rakousko. Největší dojem učinila na Bogajevského právě Vídeň se svojí proslulou secesí, která významně ovlivnila jeho tvorbu a umělecký názor. Po roce 1900 umělec uskutečnil řadu samostatných výstav – nejprve v Petrohradě, později v Benátkách, Mnichově, Paříži a Moskvě. V roce 1904 vstoupil do uměleckého spolku „Nová společnost umělců“ a ve stejném roce byl povolán k vojenské službě. Do roku 1906, kdy byl demobilizován, sloužil v kerčské pevnosti. V roce 1906 se také oženil s Josefínou Gustavovnou Durante a postavil si ve Feodosii ateliér, v němž žil a pracoval až do své smrti.

Jeho stěžejním námětem byl především starý Krym, jeho majestátní hory, pobřeží, křivolaké uličky starobylých měst a oslňující černomořské slunce. Ve svém díle se inspiroval především zmiňovanou vídeňskou secesí, zejména malíři Gustavem Klimtem a Arnoldem Böcklinem. Mimo to také obdivoval německé renesanční umělce Albrechta Dürera a Albrechta Altdorfera. Ve dvacátých letech v jeho díle přibyla k tematice Krymu také díla snažící se zachytit industrializované město, a to s jasným záměrem zobrazit „město budoucnosti.“

Ještě v roce 1906 vystavoval na pařížském podzimním salonu (Salon d'ʼAutomne). V roce 1908 cestoval krátce znovu do Německa a v roce 1909 do Itálie a Řecka, aby se zde seznámil s antikou a obrazy starých mistrů. V roce 1910 byl zvolen členem Moskevského svazu výtvarných umělců a v tomto roce také ilustroval knihu veršů básníka Maxmiliana Vološina (ten ostatně po dlouhá léta rovněž žil na Krymu). V letech 1911 až 1914 se zúčastnil výstav nazvaných „Svět umění“. V roce 1912 pak vytvořil své asi nejznámější dílo, které představují tři panely pro palác bankéře M. Rjabušinského v Moskvě.

Po vypuknutí první světové války musel Bogajevskij znovu narukovat, sloužil v okolí Sevastopolu. Z armády byl propuštěn v roce 1918. Po bolševické revoluci zůstal nadále ve Feodosii, neustával také v umělecké práci. V roce 1923 vytvořil dekorační panel pro zemědělskou výstavu v Moskvě. V roce 1933 získal titul zasloužilého umělce RSFSR.

Ve Feodosii zůstal i během nacistické okupace Krymu (od roku 1941); zde také tragicky zahynul v roce 1943 při náletu sovětských letadel. Pohřben je ve Feodosii na Starém hřbitově.

Literatura:

Воронова О. П., Над Понтом Эвксинским: К. Богаевский, Moskva 1982.

Бащенко Р. Д., К. Ф. Богаевский, Moskva 1984.

Манин В., Богаевский, Moskva 2000.