Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Čing Chao (umělcovo jméno je přizpůsobeno českému přepisu, ostatní jména jsou uváděna v pinyinu, kromě jmen v češtině běžně užívaných, např. názvů dynastií) Jing Hao (také známý jako Hongguzi, asi 855–915) byl čínský malíř a výtvarný teoretik z období Pěti dynastií a deseti království (Wudai Shiguo, 907–960/979) v severní Číně. Jako umělec je často považován spolu se svým žákem Guang Tongem za jednu z nejdůležitějších postav ve vývoji stylu čínské monumentální krajinomalby, který se objevil na vrcholu období Pěti dynastií. Později byl tento styl známý jako Severní škola krajinomalby, která silně ovlivnila tradici malířů dynastie Sung (Song, 960–1279). Jako výtvarný teoretik je oceňován pro své práce kodifikující teoretické poznatky, na nichž stojí dílo všech čínských umělců následujících období. Jeho pojednání o malířství a estetice sloužily jako učebnice Sungských umělců celé století po jeho smrti.

Čing Chao započal svoji uměleckou kariéru v posledních letech mocné dynastie Tchang (Tang, 618–907) a byl ovlivněn jejím kulturním dědictvím, zejména monumentalitou krajiných výjevů a harmonií přírody reprezentovanou tchangskými mistry, jakými byl například Wang Wei.

Po rozpadu dynastie Tchang v roce 907, kdy se vlády zmocnil jeden z generálů a prohlásil se císařem, byla severní Čína na dlouhou dobu vržena do chaosu neustávající občanské války a bojů o moc známého jako období Pěti dynastií a deseti království. Dynastie a vlády se v tomto období střídaly v rychlém sledu a celou zemi zasáhla trvalá nejistota. Takové prostředí jistě nebylo příliš vhodné pro rozvoj umění. Čing Chao byl takovým vývojem v zemi doslova znechucen a odchází nalézt klid jako poustevník v horách Taihang na severu Číny. Zde v osamocení se svým dílem strávil většinu svého života.

Tato jeho volba se ukázala být pro jeho a později pro celé čínské umění jako mimořádně šťastná. Pohoří Taihang je izolovaná oblast pokrytá hustými lesy, na něž vystupují rozeklané vrcholky hor. Typické pro tuto krajinu jsou nízké mraky, v nichž jakoby plují horské ostrovy a husté mlhy a déšť, který s sebou přináší celou škálu atmosférických efektů. Čing Chao nebyl první, kdo v Číně použil techniku lavírování, tj. rozmývání tuše vodou za pomoci štetce. Byl však první, kdo ji použil pro vyjádření hloubky a objemu, pro vystižení charakteru věčně zamlžené krajiny. Čing Chao přivedl tuto techniku k dokonalosti a také ji teoreticky popsal.

Zpočátku umělec postupoval v duchu tradic tchangské malby, která zdůrazňovala sytost nanášených barev a postupné odstupňování tónů. Stále více se však klonil ke svým vlastním objevům. Vytvořil výtvarný styl, který, mnohokrát modifikován, ovlivňuje čínské umění dodnes. Čing Chaova kresba je rychlá a lehká, což konečně vyžaduje i samotná technika lavírování. Světlá místa jsou ještě dále zeslabena vymýváním. Krajina na papíře či látce tak získává onu žádoucí iluzi atmosférického chvění, mlžného oparu a neuchopitelného závoje mraků.

Čing Chao byl slavným umělcem už za svého života, jeho díla proto nezůstala někde ležet nepovšimnuta po dlouhá staletí. Naopak. Byla žádána a s tím bohužel musela snášet i neklidné osudy mecenášů oné neklidné doby. Vzhledem k tomu, že umělcova díla byla mnohokrát kopírována a interpetována, můžeme si učinit poměrně jasný obrázek o Čing Chaově tvorbě. Jeho skutečných děl se však dochovalo zoufale málo, a to ještě ve velmi špatném stavu. Jistě nejznámnějším dílem s Čing Chaovým podpisem je malba na hedvábném svitku s názvem Hora Lu, která nás uchvátí svým realistickým ztvárněním.

Dalším neméně zajímavým dílem s umělcovým podpisem je Cestující v zasněženém pohoří, který byl objeven při archeologickém průzkumu hrobu z počátku desátého století. Celá řada další děl byla umělci připisována neprávem a mnohá další díla jsou mu připsána s otazníkem. Konečný seznam prací tohoto čínského umělce, žijícího před tisícovkou let, tak patrně nikdy nebude uspokojivě uzavřen.

Ačkoli byl obdivován již za svého života jako umělec, největšího věhlasu získal Čing Chao jako teoretik. Nejtrvalejší a nejhodnotnější umělcův příspěvek k čínské výtvarné kultuře je jistě jeho spisek s názvem Bifa Ji (Poznámky k rukopisu). Kniha je psána jako vyprávění. Své teorie zde Čing Chao představil ve fiktivním rozhovoru, který vede umělec se starcem, jehož potkal na cestě v horách. Starý muž dává umělci poučení, ve kterém popisuje nejprve šest základních prostředků – principů malby. Prvním je podle Čing Chaa duch, druhým je rytmus, třetím mysl, čtvrtým kompozice, pátým štětec a teprve tím posledním šestým je tuš. Historici umění poukazují na to, že téměř jistě jde o polemiku s šesti principy malby slavného předtchangského teoretika Xie Heho, který zdůraznil především technické prostředky malby – tahy štětcem a použití barev. Číng Chao postupuje více logicky, až s analytickým přístupem. Nejprve stanovuje abstraktní a obecné pojmy a teprve od nich postupuje k praktickému využití.

V další části pojednání pak mudrc ve své přednášce pokračuje k dalšímu tématu. Čing Chao jeho ústy vytváří rozdíl mezi „podobou“ (Hua) a „podstatou“ (Shi) předmětu a zdůrazňuje, že způsob malby musí odpovídat především povaze, podstatě předmětu a ne pouze jeho vnější, zdánlivé podobě. Jedině tak je možné jej opravdu věrně zachytit. Zde nezbývá než poznamenat, že do evropského umění takovéto teoretické poznatky pronikly až o celých tisíc let později.

Vliv Čing Chaa na pozdější umělce spočívá především v jeho teoretických pracích. Významně ovlivnil celé dlouhé umělecké období přicházející s dynastií Sung. Nejsilnější vliv měl pochopitelně na své přímé žáky, z nichž známe Guan Tonga, který po vzoru svého učitele strávil dlouhá léta studiem v horách a Čing Chaovy teoretické poznatky rozšířil z malby krajiny také na zobrazování zvířat a lidí. Na počátku 17. století významný historik čínského umění Ming Dong Qichang, který je autorem stylové klasivfikace čínského umění v podobě, jakou užíváme dosud, zařadil Guan Tonga po bok jeho učitele jako zakladatele Severní krajinomalby (Severního krajinářského stylu). Postavil je tak do protikladu k takzvanému Jižnímu krajinářskému stylu zakladatelů Dong Yuana a Jurana. Čing Chao byl proslulý již ve své době, mnohu umělců pod jeho vlivem odcházelo studovat krajinu do odlehlých míst Číny, co nejblíže k přírodě, a vytvořili tak ideál meditativně založeného umělce, který je platný až do dnešních časů.

Literatura:

Barnhardt, Richard M.; Xin, Yang; Congzheng, Nie; Chaill, James; Shaojun, Lang; Wu, Hung (2002). Three Thousand Years of Chinese Painting. Yale University Press.

Hay, Jonathan (2008). Travellers in Snow-Covered Mountains: A Reassessment. Orientations Magazine. Volume 39, Number 8. November/December 2008. Hong Kong

Sullivan, Michael (1999). The Arts of China. University of California Press.

Watson, William (2003). The Arts of China 900-1620. Yale University Press.