Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Sergej Vasiljevič Ivanov (rus. Сергей Васильевич Иванов, 1864, Ruza ‒ 1910, Svistucha) byl významný ruský realistický malíř.

Malíř se narodil 4. (16.) června 1864 v městečku Ruza (Moskevská gubernie) do rodiny úředníka. Sklony k umění se u něj objevily poměrně záhy, otec jim ovšem nepřidával sluchu a nařídil mu stát se inženýrem. Proto se mladík po dokončení místní školy přihlásil v roce 1875 v 11 letech na techniku.

Studium ho ovšem příliš neoslovilo a neustále pokračoval v malování. Na doporučení V. G. Perova, který si jeho prvotin velmi cenil, proto přestoupil nejdříve jako distanční a poté jako řádný student na Moskevské učiliště malby, sochařství a stavitelství. Zde studoval od roku 1882, a to mj. pod vedením takových mistrů, jako byli I. M. Prjanišnikov či E. S. Sorokin. V letech 1882‒1884 také studoval v petrohradské Akademii umění.

Rokem 1883 je datována jeho první velký obraz, Slepci, která vznikla pod dojmy cestování po Samarské oblasti a místech dolního toku Volhy. Další obrazy na sebe nenechaly dlouho čekat, k jeho studentskému období patří také díla Nemocná (1884), U hospody (1885), S prosbou k sedlačce (1885), Agitátor ve vagonu (1885) a jiné.

Ke konci tohoto období a v dalších letech (přibližně 1885‒1890) vzniká jeden z nejznámějších Ivanovových malířských cyklů věnovaných přesídlencům (carská vláda využívala přesídlování svých obyvatel jak k zabydlování méně civilizovaných oblastí, tak k osidlování nově získaných území). Ivanova zaujalo především osidlování Sibiře - částečně dobrovolné po zrušení nevolnictví v roce 1861, částečně vynucené vládou.

Hlavním tématem tohoto cyklu je těžký osud přesídlenců a krach jejich nadějí na získání nového místa k životu. Ivanova tato sociální otázka, která se týkala několika milionů obyvatel, hluboce zasáhla.

Takto popisuje Ivanova v tomto období jeden z uměleckých kritiků té doby:

 … s přesídlenci prošel desítky kilometrů v prachu ruských cest, v dešti, nepohodě, pod planoucím sluncem ve stepích… častokrát s nimi nocoval a zanášel do svého alba skici a poznámky, mnoho tragických událostí se odehrálo před jeho očima… v hlavě se mu tak uspořádal celý cyklus obrazů, ve kterém byl skutečně schopen namalovat epopej ruského přesídlování.

(S. Glagol, pseudonym S. S. Golouševa)

Na Ivanovových kresbách a obrazech z tohoto cyklu vidíme většinou tragické scény ze života přesídlenců: naději a zoufalství, nemoc a smrt. K nejvýznamnějším obrazům se řadí Přesídlenci na cestách (1886), Návrat přesídlenců (1888) a Na cestě. Smrt přesídlence (1889).

Dalším sociální téma, které Ivanova zaujalo, bylo zhmotněno v řadě děl tzv. vězeňské série. Sem řadíme mj. díla Povstání ve vesnici (1889) či Odvod vězňů (1889).

Na přelomu 90. let 19. století již Sergeje Ivanova provázela pověst předního ruského malíře mladé generace, a to společně s Serovem, Levitanem, Korovinem aj.

Dalším významným obdobím v tvorbě umělce bylo tzv. historické. V této době vznikla řada vynikajících maleb z různých staletí ruské historie ‒ od příchodu Slovanů přes Kyjevskou Rus až po konec 17. století. Do historické malby vešel Ivanov jako novátor a jeho díla lze v jistých ohledech připodobnit k tvorbě V. I. Surikova a A. P. Rjabuškina. Ke stěžejním obrazům tohoto období, jež v sobě obsahují novátorské prvky jak ve výběru scén tak v jejich zpracování (barevná škála, syžet, dynamický rytmus), patří: Příjezd cizinců do Moskvy v 17. století (1901), Car. 17. století (1902) či Tažení moskevských vojsk v 16. století (1903)

Umělce lákaly dramatické dějinné momenty ‒ Smuta (1897), Odsouzení na věče (1896) ‒ přitahovala ho síla ruských lidových postav a charakterů, objevoval krásu venkovského života a krajiny. Některé scény jsou vymalovány se stínem ironie či grotesky, která má za cíl poněkud zmírnit patetičnost výjevu.  

V letech 1908‒1913 Sergej Ivanov také namaloval 18 děl pro projekt „Obrazy z ruských dějin“.

V roce 1899 byl malíř přijat do řad hnutí pěredvižníků, a společně s A. E. Archipovem a A. P. Rjabuškinem je považován za tzv. pozdního pěredvižníka, tj. druhou generaci tohoto uměleckého směru.

V revolučním roce 1905 Sergej Ivanov obdržel čestný titul akademika. Právě revoluce, jíž se osobně zúčastnil, se stala také tématem jeho pozdních maleb. Je v nich cítit jakýsi nervní „protoexpresionismus“, předzvěst budoucích změn v uměleckém ztvárňování přicházející reality. K takovým obrazům řadíme např. Popravu (1905) a pozdější malbu Jedou! Trestný oddíl (1905‒1909)

V letech 1899‒1906 malíř vyučoval ve Stroganovském uměleckém učilišti, v letech 1900/1903‒1910 v Moskevském učilišti malby, sochařství a stavitelství; angažoval se rovněž v řadě uměleckých společností a malířských sdružení.

Sergej Ivanov zemřel v pouhých 46 letech na infarkt 3. (16.) srpna 1910 na své usedlosti Svistucha na břehu říčky Jachromy.

Literatura:

А. Ф. Дмитриенко, Э. В. Кузнецова, О. Ф. Петрова, Н. А. Федорова. «50 кратких биографий мастеров русского искусства». Ленинград, 1971.

В. В. Журавлев, Сергей Васильевич Иванов. Москва : Огиз-Изогиз, 1931

П. К. Суздалев, Сергей Васильевич Иванов : 1864-1910. Москва : Искусство, 1949