Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Lev Lvovič Kameněv (1833 Rylsk, Kurská gubernie – 14. (26.) ledna 1886 Savvinskaja Sloboda v Moskevské gubernii) byl malířem jemného lyrického nadání. Jeho povaze a uměleckému názoru byla cizí jakákoli revoluce v malbě, jakékoli experimentování a tvůrčí domýšlivost vedoucí k „sebevyjádření pro sebevyjádření samé“. Byl milovaným žákem a přítelem A. K. Savrasova.

Lev Kameněv se narodil někdy v roce 1833 (přesné datum narození není bohužel známo) ve městě Rylsk v Kurské gubernii v rodině místního obchodníka. Umělcova rodina nebyla zdá se nijak zámožná, přesto však malý Lev nouzí netrpěl. Období dětství a dospívání prožil mladý Kameněv v Astrachani, kde také navštěvoval místní gymnázium. Studium však nemohl dokončit, jelikož jeho otec potřeboval ve svém obchodě asistenta a vzal syna ze studií.

Kameněvovi bylo již 21 let, když se v roce 1854 přestěhoval do Moskvy, aby zde začal navštěvovat věhlasnou Školu malířství, sochařství a architektury. Součastně s ním studovali na této škole také mnohé budoucí velké osobnosti ruského umění jako například Perov či Šiškin.

Zpočátku se jeho učetelem ve třídě krajinomalby stal Karl Ivanovič Rabus. Tento skvělý umělec však v roce 1857 zemřel a na jeho místo přichází jeho pozoruhodný žák, tehdy ještě poměrně mladý Alexej Savrasov. V průběhu doby se z obou umělců, Kameněva a Savrasova, stali velcí přátelé. Vždyť byli téměř vrstevníky, Savrasov byl starší o pouhé tři roky. Rozhodující však bylo jejich vzájemné porozumnění a jakýsi srovnatelný „stav duše“ obou umělců.

Podle některých pramenů se zdá, že se v této době výrazně zhoršila ekonomická situace Kameněvovy rodiny, a že ji musel student podporovat.

V roce 1858 byl Lev Lvovič Kameněv vyznamenán titulem umělce. Této oficiální třídy, či oficiálního titulu, dosáhli mimo absolventů Imperátorské akademie umění v Petrohradě pouze ti umělci, kteří složili předepsané zkoušky a přihlásili práce do soutěží pořádaných akademií – a pochopitelně v nich uspěli.

V roce 1858 se Kameněv stal také členem moskevské Společnosti přátel umění. Začal se zde mj. aktivně účastnit tehdy populárních putovních výstav.

V létě roku 1858 navštívil Kameněv ostrov Valaam s proslulým klášterním společenství, kde skicuje a kreslí společně se svým spolužákem z Moskevské školy malířství, sochařství a architektury Šiškinem. Oba umělci pracují po dlouhé dny vedle sebe a na společných tématech, což pochopitelně vede k jejich značnému sblížení. Vždyť oba milují stejné výjevy, oba obdivují tutéž divokou ruskou přírodu. Nicméně jejich práce se vydávají každá svou cestou za velícím hlasem jejich individualit.

V roce 1860 se Kameněv úspěšně zúčastnil na výstavě v Moskevské školy malířství, sochařství a architektury.

V roce 1863 pod záštitou Společnosti přátel umění Kameněv odjel na dvouletý pobyt v zahraničí. Navštěvuje význačná muzea umění v západní Evropě a mnohé ateliéry slavných umělců. Ve Švýcarsku se také opět setkává se svým přítelem Šiškinem a po celé léto s ním společně tvoří v Berner Oberlandu. Na konci léta se však přátelé rozcházejí, Šiškin cestuje do Curychu, zatímco Kameněv do Mnichova.

Umělce také na podzim či v zimě 1863 navštívil v Paříži výstavu umělců slavné krajinářské barbizonské školy, která tehdy vzbudila především v uměleckých kruzích mnoho diskuzí a kontroverzí. Kameněv tedy dobře znal umělce, již stáli na počátku cesty vedoucí k impresionismu a modernímu umění.

Sám Kameněv také nezahálí, v Německu roku 1864 maluje Teutoburský les a na jaře roku následujícího Pohled na okolí Düsseldorfu.

Po návratu do Ruska pokračuje také Kameněvovo přátelství se Šiškinem, společně malují například v létě 1865 krajiny v okolí vesnice Bramcevo v blízkém okolí Moskvy.

V tomtéž roce také Petrohradská společnost pro povzbuzení umění vyhlásila každoroční soutěž o peněžní cenu pro nejlepší díla z oblasti žánrových scén a krajinomalby. Vítězi se toho roku stávají v kategorii žánrových obrazů V. Perov s plátnem Rolnický pohřeb a v kategorii krajinomalby L. Kameněv s obrazem Písčina.

Ve stejném období, v roce 1866, krátce po svém návratu do Moskvy, Lev Kameněv věnuje svou pozornost práci na několika dalších mistrovských obrazech. Jde o světlé a svěží krajiny Senoseč, Zimní cesta a Jaro.

Obraz Senoseč (Sena) byl také představen na soutěžní výstavě pořádané Společností přátel umění a získal první cenu. Následně byl Kameněvovi udělen titul uměce třetí třídy (1867), což mu také otevřelo cestu k získání hodnosti akademika, tedy nejvyšší, jaké mohl dosáhnout.

Získává ji v roce 1869 po dalších úspěších svých krajin na soutěžních výstavách. Mezi ty namalované v roce 1869 patří Zimní krajina z okolí Moskvy a Krajina v okolí vesnice Porečje. Druhý jmenovaný obraz opět získává první cenu na výstavě Společnosti přátel umění.

Na putovní výstavu roku 1871 zasílá Kameněv další dvě díla, mezi nimi i jedno ze svých nejslavnějších s názvem Letní noci. Obrazy jsou opět přijaty s nadšením. Umělec si získal publikum svou něžnou a lyrickou malbou, citlivostí, s jakou doslova „krade krajině její krásu“.

V roce 1872 namaloval Kameněv další sérii krajin, mezi nimiž vyniká Krajina s řekou.

Od konce šedesátých let umělec pracoval téměř výhradně v Moskvě a okolí, a to zejména v obci Savvinskaja Sloboda u Zvenigorodu. Tato místa jsou známa svou malebností a nebyla pro nic za nic ve své době zvána příměstské Švýcarsko. V Savinské Slobodě po jistou dobu pracoval a žil nejen Kameněv, ale také Savrasov, Levitan anebo bratři Korovinovi.

Jedním z nejmalebnějších míst v okolí je starobylý Savvino-storoževský klášter. Krásu kláštera podtrhuje jeho poloha na hoře Storoži (Strážné hoře) nad soutokem řek Storožky a Moskvy, z daleka viditelné ze všech stran.

Umělec vytváří v této oblasti nepřeberné množství krajin, maluje opakovaně klášter, řeku a vesničky v jejím okolí. V závěru života umělec žije v Savvinské Slobodě témeř nepřetržitě, neuvěřitelně skromně a téměř bez prostředků, obývaje polovinu rolnického domku.

V roce 1884 Kameněv namaloval svůj poslední významný obraz Potok, za který získal cenu Společnosti pro povzbuzení umění.

O posledním období života Lva Kameněva je toho bohužel známo jen málo. Zřejmě z důvodu nemoci se od roku 1880 už vůbec nezúčastňuje výstav. Navštívil ho jeho mladší kolega Konstantin Korovin, který také často pracoval v této oblasti, a zanechal ve svých vzpomínkách obraz stárnoucího Kameněva jako opuštěného chudého muže. Uvedl, že kromě nemoci tělesné jej postihla i „ruská nemoc“, která leží daleko hlouběji, ukryta hluboko v srdci.

I tyto poslední okamžiky oživil poslední závan úspěchu, kdy jeden z jeho obrazů zakoupil car Alexandr III.

Lev Kameněv zemřel v bídě a osamělosti 14. (26.) ledna1886. Bylo mu teprve 53 let.