Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Konstantin Jegorovič Makovskij (1839‒1915) byl významný ruský realistický malíř, bratr malíře Vladimira Jegoroviče Makovského.

Narodil se v Moskvě jako nejstarší syn známého umělce a milovníka umění Jegora Ivanoviče Makovského (byl jedním ze zakladatelů Moskevské školy malby, sochařství a architektury). V rodinném bytě na nábřeží řeky Moskvy naproti Kremlu se scházely významné osobnosti uměleckého světa, mj. skladatel M. I. Glinka, spisovatel N. V. Gogol, malíři K. P. Brjullov, V. A. Tropinin… Později Konstantin napsal: „Tomu, co se ze mě stalo, vděčím nikoliv akademii a jejím profesorům, ale výhradně svému otci“.

V roce 1851 začal navštěvovat Moskevskou školu malby, sochařství a architektury, kde patřil k nejlepším žákům a získával jedno ocenění za druhým. K jeho učitelům patřili např. M. I. Skotti, A. N. Mokrickij a S. K. Zarjanko, tedy žáci K. P. Brjullova. Právě Makovského sklon k romantismu a dekorativním efektům lze přičíst Brjullovově vlivu.

V roce 1858 Makovskij přešel na studium do Imperátorské Akademie umění v Petrohradu. Od roku 1860 se účastnil výstav Akademie, kde mj. vystavoval své obrazy „Vyléčení slepých“ (1860), „Agenti samozvance Dimitrije zabíjí syna Borise Godunova“ (1862) aj. V roce 1863 Akademii opustil bez získání diplomu, odmítl totiž namalovat obraz na téma ze skandinávské mytologie.

Připojil se ke skupině umělců soustředěné kolem malíře Ivana Nikolajeviče Kramského (1837‒1887) a namaloval obrazy „Vdova“ (1865), „Prodavač slanečků“ (1867) aj. V roce 1870 se připojil k peredvižnikům a vystavoval v rámci jejich uměleckých výstav.

Výraznou změnu dostal jeho výraz po návratu z cest do Egypta a do Srbska v 70. letech 19. století. Umělcův zájem se nyní přesunul od sociálních a psychologických otázek k problematice světla a formy.

Další významný krok v kariéře představoval zájem o Makovského portréty a historické malby. Na Světové výstavbě v Paříži roku 1889 obdržel Velkou zlatou medaili za obrazy „Smrt Ivana Hrozného“, „Parisův soud“ a „Démon a Tamara“. Od té doby patřil k nejžádanějším a nejlépe placeným ruským umělcům.  

Umělec zemřel tragickou smrtí, když byla jeho bryčka zachycena tramvají ‒ je pohřben na Nikolském hřbitově Alexandro-něvské lávry v Petrohradu.