Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Johann Friedrich Overbeck (3. června 1789 – 12. listopadu 1869) byl významný německý malíř a člen hnutí Nazaretských. Patří dnes mezi nejvýznamnější realistické německé malíře, je ovšem autorem také řady leptů a jiných rytin.

Overbeck se narodil na severu země, na baltském pobřeží v Lübecku, kde byli jeho předkové již nejméně po tři generace protestantskými pastory. Umělcův otec Christian Adolph Overbeck (1755-1821) byl doktorem práv, básníkem, mystikem pietismu a dlouholetým purkmistrem města Lübecku. Téměř naproti rodinnému sídlu umělcovy rodiny v Konigstrasse stálo (a dodnes stojí) gymnázium, kde byl Johannův strýc, doktor filosofie a spisovatel, ředitelem. Zde také mladý Johann Overbeck získal klasické vzdělání a pro svůj velký talent, který se u chlapce projevoval od nejútlejšího dětství, také základy výtvarného vzdělání.

Mladý malíř opustil rodný Lübeck v březnu roku 1806 (je nutné si uvědomit, že vyrůstal a dozrával v pro Evropu těžkých časech napoleonských válek) a zapsal se ke studiu na tehdy vyhlášené umělecké Akademii ve Vídni jako žák profesora Heinricha Fügera. Füger byl žákem veleslavného francouzského neoklasicistního umělce Jacques-Louise Davida, v jehož ateliéru studoval. Overbeck tedy nalezl ve svém učiteli tu nejlepší možnou školu, ale zároveň mohl a skutečně nahlédl tehdejší akademické umění jako prázdné a mechanicky opakující tytéž postupy a témata.

Mladý Johann však došel zcela k rozdílnému řešení, než o něco později francouzští „buřiči“ opouštějící staré zatuchlé akademické umění ve jménu umění nové doby. Overbeck správně vytušil, že to, co činí z kdysi velkého klasického umění jen prázdné pozlátko je především nedostatek poselství v jeho námětech. Na tématech zadaných jeho učitelem pracoval proto s nezájmem. Vše ušlechtilé bylo podle jeho vyjádření akademismem zadušeno. Měl za to, že se celé evropské umění dostalo do vleklé krize, projevující se nedostatkem duchovnosti. Tato situace započala již před francouzskou revolucí a stále více se projevovala zpřetrháním pout mezi uměním a křesťanskými kořeny evropské kultury. Overbeckovým ideálem, stejně tak jako ideálem jeho uměleckých souputníků, byl návrat ke křesťanskému umění nezkaženého pozdní renesancí a následujícími vlivy. Jako vodítko pro své snažení a jako své umělecké vzory si vzal malíře rané renesance až do díla Rafaelova. Umělecké neshody mezi Overbeckem a jeho druhy a vedením akademie se vyostřili natolik, že byla celá jeho skupina po čtyřech letech studia z vídeňské Akademie vykázána.

V roce 1810 Johann Overbeck odešel do Říma, kam sebou přinesl i nedokončené plátno Kristova vstupu do Jeruzaléma. Řím se mu stal domovem a uměleckým působištěm na dalších 59 let jeho života. Stýkal se s podobně smýšlejícími křesťansky orientovanými umělci, a to včetně takových autorit, jako byli Peter von Cornelius, Friedrich Wilhelm Schadow a Philipp Veit. Společným sídlem a ateliérem této umělecké skupiny se stal františkánský klášter San Isidoro. Později se pro ně vžilo označení ‒ které ostatně sami rovněž užívali ‒ Nazaretští (Nazarénští – Nazarenes). Jejich takříkajíc řeholí byla tvrdá a poctivá práce a odřeknutí se mamonu a zahálky, což ještě více podtrhoval jejich pobyt v klášterních zdech. Jako pohanské zcela odvrhli neoklasicistní náměty a pracovali jejich technikou na prostém umění pokoušejícím se oživit odkaz starých umělců, jako byl Perugino, Pinturicchia, Francesco Francia a mladý Raphael. Charakteristikou jejich stylu byla především síla a ušlechtilost tématu vycházejícího především (i když ne pouze) z křesťanské ikonografie, přesnost (až jistá tvrdost) osnovy a výrazné užití barevnosti, světla a stínu pro posílení dojmu z námětu.

Luterán Overbeck v roce 1813 konvertoval k římsko-katolické církvi, a tím, jak věřil, také jeho umění obdrželo křesťanský „křest“ a požehnání.

Umělecká skupina často pracovala na později stále četnějších zakázkách společně. Pruský konzul, Jakob Salomon Bartholdy, který měl dům na úbočí Pincia, nazvaný Palazzo Zuccari nebo Casa Bartholdy, si objednal kvarteto Overbeck, Cornelius, Veit a Schadow pro práci na více jak sedmimetrové fresce v jednom z pokojů (nyní v Alte Nationalgalerie, Berlín) s epizodami z příběhu Josefa a jeho bratří. Overbeck z toho zpracoval námět sedmi let hladu a prodeje Josefa do otroctví bratry, které dokončil v roce 1818. Ve stejném roce pracoval spolu s Corneliem a Veitem na výzdobě zahradního pavilonu u svatého Jana na Lateránu na zakázku prince Massima. V roce 1830 dokončil 6,5 m dlouhou fresku v bazilice Santa Maria degli Angeli nedaleko Assisi.

Johann Friedrich Overbeck zemřel v Římě v roce 1869 a byl pohřben v kostele San Bernardo alle Terme.

Hlavní práce

• Portrét malíře Franze Pforra (1810)

• Vittoria Caldoni (1821)

• Kristův příjezd do Jeruzaléma (1824), později v Marienkirche, Lübeck (zničeno při bombardování v r. 1942)

• Kristus na hoře Olivetské (1827-1833)

• Italie a Německo (1828)

• Kristovo utrpení v zahradě (1835), Hamburg

• Lo Sposalizio (1836), Muzeum Narodowe, Poznań, Polsko

• Triumf náboženství v umění (1840), Städel Institute, Frankfurt

• Pietà (1846), Marienkirche, Lübeck

• Oplakávání Krista (1846)

• Nanebevzetí panny Marie (1855), Kolín nad Rýnem

• Zvěstování Panny Marie (1857)

Literatura:

Výstavní katalogy:

Die Nazarener, Ausstellungskatalog, Frankfurt am Main 1977.

Johann Friedrich Overbeck (1789–1869). Gemälde und Zeichnungen. Katalog der Ausstellung im Museum für Kunst und Kulturgeschichte der Hansestadt Lübeck, hrsg. von Andreas Blühm und Gerhard Gerkens, Lübeck 1989

Friedrich Overbeck – Italia und Germania Informationen über das grafische Vorwerk zum Gemälde sowie den Intentionen des Künstlers. Katalog der Ausstellung 20. Februar – 14. April 2002. Verlag: Staatliche Graphische Sammlung, München

Religion, Macht, Kunst: die Nazarener; [anlässlich der Ausstellung „Religion, Macht, Kunst. Die Nazarener“, Schirn-Kunsthalle Frankfurt, 15. April – 24. Juli 2005], hrsg. von Max Hollein und Christa Steinle. Köln: König 2005

Muzejní katalogy:

Wulf Schadendorf: Museum Behnhaus. Das Haus und seine Räume. Malerei, Skulptur, Kunsthandwerk (= Lübecker Museumskataloge 3). 2. erweiterte und veränderte Auflage. Museum für Kunst u. Kulturgeschichte d. Hansestadt, Lübeck 1976, s. 97-104

Studie:

Keith Andrews: I Nazareni, Mailand 1967

R. Bachleitner: Die Nazarener, München 1976

Brigitte Heise: Johann Friedrich Overbeck. Das künstlerische Werk und seine literarischen und autobiographischen Quellen. Böhlau Verlag, Köln 1999

Paul Hagen: Friedrich Overbecks handschriftlicher Nachlaß in der Lübeckischen Stadtbibliothek. Lübeck: Schmidt-Römhild 1926 (Veröffentlichungen der Stadtbibliothek der Freien und Hansestadt Lübeck 2)

Karl Georg Heise: Overbeck und sein Kreis, München 1928

Margaret Howitt: Friedrich Overbeck sein Leben und Schaffen; nach seinen Briefen und andern Documenten des handschriftlichen Nachlasses geschildert. Herder, Freiburg i. B. 1886 (Band 1: 1789–1833, Digitalisat; Band 2: 1833–1869 Digitalisat)

Isabel Sellheim: Die Familie des Malers Friedrich Overbeck (1789–1896) in genealogischen Übersichten, Band 104 des Deutschen Familienarchivs, Neustadt an der Aisch 1989

Michael Thimann: „Hieroglyphen der Trauer. Johann Friedrich Overbecks Beweinung Christi“. In: Marburger Jahrbuch für Kunstwissenschaft, 28 (2001), s. 191–234

Michael Thimann: Friedrich Overbeck und die Bildkonzepte des 19. Jahrhunderts (= Studien zur christlichen Kunst; Bd. 8). Schnell und Steiner, Regensburg 2014

Peter Vignau-Wilberg: Die Lukasbrüder um Johann Friedrich Overbeck und die Erneuerung der Freskomalerei in Rom, Deutscher Kunstverlag, Berlin-München 2011

Články v souborných pracích:

Ekkehard Mai: „Overbeck, Johann Friedrich“. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 19, Duncker & Humblot, Berlin 1999, ISBN 3-428-00200-8, s. 721–723

Friedrich Pecht: „Overbeck, Friedrich“. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 25, Duncker & Humblot, Leipzig 1887, S. 7–14.

P. F. Schmidt: „Overbeck, Friedrich“. In: Ulrich Thieme, Felix Becker u. a.: Allgemeines Lexikon der Bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Band 26, E. A. Seemann, Leipzig 1932, S. 104–106.

Norbert Werner: „Overbeck, Johann Friedrich“. In: Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (BBKL). Band 6, Bautz, Herzberg 1993