Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Peter Paul Rubens (28. červen 1577 – 30. květen 1640) je považován za jednoho z největších světových malířů v historii, mistra barokního stylu a nejdůležitějšího vlámského malíře 17. století.

Rubens se narodil ve Vestfálsku v městě Siegen, v rodině úspěšného Antverpského protestantského advokáta Jana Rubense, který z Antverp uprchl před náboženským útlakem. Rodina advokáta Jana Rubense žila v Siegenu nuceně, jelikož Jan Rubens byl pro svou nevěru s Annou Saskou (manželka Viléma I. Oranžského) odsouzen k tomu, že se musel na pět let v Siegenu usadit. Zde se manželům Rubensovým narodil 28. 7. 1577 syn Peter Paul Rubens. V roce 1589, dva roky po otcově smrti, se Rubens a jeho matka vrátili do Antverp, kde Rubens přestoupil ke katolické víře. Náboženské motivy patřily v jeho pozdější práci k nejvýznamnějším. V Antverpách jej jeho matka dala do učení k nejlepším místním malířům.

V roce 1600 odjel do Itálie, kde pracoval jako dvorní malíř pro mantovského vévodu Vincenza Gonzaga. Navštívil Benátky, Řím a Janov, studoval zde antické umění a učil se kopírováním děl italských mistrů. Jeho styl byl v té době silně ovlivněn Tizianem.

Po smrti jeho matky v roce 1608 se Rubens vrátil do Antverp a v roce 1609 se oženil s Isabellou Brantovou. Měl s ní tři děti, dva sny a dceru. Během morové epidemie r 1626 ovdověl. Isabellu velice často portrétoval s citovým zaujetím. Její smrt přerušila jeho nesmírně plodné období, a tak se vrhl do svých diplomatických jednání a snažil se zprostředkovat mír mezi Španělskem a Anglií. Nicméně některé zakázky přeci jen přijal, např. Portrét Filipa IV. Španělského, který Filipa IV. potěšil natolik, že malíře povýšil do šlechtického stavu.

V roce 1630 se znovu oženil s 16letou Helenou Fourmentovou, dcerou bohatého obchodníka. Měl s ní 2 syny a 3 dcery, poslední se narodilo až 8 měsíců po Rubensově smrti. Maloval ji častěji než Isabellu, sebe i jejich děti. Její portrét s jedním či dvěma dětmi nejlépe vystihují její půvab. Byla jeho múzou, maloval ji znovu a znovu při nejrůznějších příležitostech. Mnohokrát také maloval jejich světlovlasé děti. Obě svoje ženy často zobrazoval na obrazech jako bohyně. Většinu ženských těl maloval podle svého ideálu ženské krásy.

Zařídil si okolo sebe přepychové prostředí, postavil si v Antverpách dům, dalo by se spíše říct, že palác, v něm měl nákladný nábytek, starožitnosti a hodnotné obrazy jiných mistrů. V době kdy byl Rubens na vrcholu slávy, přijímal takové množství zakázek, že nároky překročily možnosti jednoho jediného muže. Aby Rubens takový nápor zvládl, postavil si ve svém domě jistý druh velkodílny, nebo dokonce „továrny na obrazy". Byl to veliký sál bez oken osvětlený pouze otvorem ve stropě. Bylo tam spoustu mladých malířů. Vyhledával ty nejlepší umělce s různou specializací – například malířem krajin mu byl Jan Wilden, malířem zvířat Paul de Vos nebo Frans Snyders. Někteří z jeho spolupracovníků se později stali slavnými malíři, např.Anthonis van Dyck nebo Jordaens. Intenzivně se v dílně pracovalo hlavně v letech 1615–25. Většinu velkých kompozic si dělal sám a práci jeho spolupracovníků podle jeho skic si kontroloval a opravoval na nich každou chybu. Blízkým spolupracovníkem mu byl Peter Brueghel st. Obraz Madona v květinovém věnci je dobrým příkladem vyjádření spojení obou malířů. Ukazuje, co každý z malířů nejlépe ovládal: Rubens postavy a Brueghel květiny. Na prvním místě stály malby zcela provedené Rubensem, potom ty, co vznikaly ve spolupráci s vyzrálými malíři, jako byl Snyders nebo Brueghel, a nakonec díla, která byla nesena jeho rukopisem, ale k nimž Rubens nepřiložil ruku. Díky dílně se proslavil daleko za hranicemi a podařilo se mu vytvořit veliké množství děl. V současné době se k Rubensovu dílu počítá více než 1600 maleb a stovky zachovaných kreseb. Bez ohledu na jeho cesty a diplomatické aktivity z toho vyplývá, že v průběhu 32 let vytvořil jedno dílo týdně.

Rubense trápila dna a pociťoval velké bolesti rukou, takže někdy ani nemohl malovat. Jeho život celkem klidně plynul, buď v antverpském domě, nebo na venkovském zámku Steen. Malíř ozdobený tituly a těšící se stále větší úctě oplýval bohatstvím. Zemřel 30. května1640 a byl dle svého přání pochován v kapli rodiny Fourmentovy v kostele sv. Jakuba v Antverpách. K uctění jeho památky tam zavěsili obraz Madona a světci, jedno z jeho nejpovedenějších děl.