Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

John Singer Sargent (12. ledna 1856, Florencie – 14. dubna 1925, Londýn) byl jeden z nejúspěšnějších amerických portrétistů ve své době, později působil spíše jako nadaný krajinář.

John Singer Sargent se narodil 12. ledna 1856 v italské Florencii rodičům vyhoštěným z Ameriky. Umění studoval ve Florencii, pak se vydal na studijní cestu do Itálie a Německa, v letech 1874 až 1878 studoval dále pod vedením Emile Auguste Caroluse-Durana, který mu poskytl výtečné klasické malířské vzdělání. Stopy Sargentova nadání nalezneme již právě v jeho studiích u Caroluse-Durana. Umělec čerpal inspirace ze svého obdivu ke starým mistrům, zejména pak Fransi Halsovi a Diegu Vélazquezovi.

V roce 1879 Sargent poprvé vystavoval v Salonu, kde představil portrét svého učitele Caroluse-Durana. Tento portrét nejenže sklidil úspěch, ale také mu zajistil celou řadu následujících zakázek. Ve své další tvorbě se pak Sargent zaměřil hlavně na portréty – a to zejména žen –, které ho vynesly do pozice jednoho z nejvyhledávanějších portrétních malířů té doby.

Sargentův úspěch spočíval v jeho schopnosti dokonale zachytit osobnost svých modelů, kterým dokázal porozumět a pak zprostředkovat jejich vnitřní život. V roce 1884 Sargent svým portrétem nazvaným Madame X způsobil velký skandál. Namaloval tehdy tajuplně erotický portrét Pařížanky Virginie Amélie Avegno Gautreauové, který pobouřil spořádané občany i kritiky hlavně tím, že svou modelku namaloval v šatech se spadlým ramínkem, což bylo považováno za nevhodně koketní a vysoce nemravné. Negativní přijetí tohoto obrazu pak jen uspíšilo Sargentovo rozhodnutí odjet z Francie. Tento portrét měl Sargent uskladněný ve svém ateliéru až do roku 1905, celých jednadvacet let po jeho prvním vystavení.

V roce 1886 se Sargent trvale přestěhoval do Londýna, kde ho čekalo poměrně vřelé přijetí – už dříve totiž s velkými úspěchy vystavoval v Royal Academy a mezi majetnými Angličany edwardiánské společnosti měl i několik nadšených zákazníků a obdivovatelů – ročně pracoval průměrně na patnácti zakázkách. V roce 1894 pak byl Sargent přijat do Royal Academy, plné členství následovalo o tři roky později. Král Edward VII. také Sargentovi nabídl pasování na rytíře, které však Sargent odmítl, neboť by se musel vzdát svého amerického občanství.

Sargent mnoho času strávil i na cestách za svými zakázkami ve Spojených státech, a bývá pro svůj původ Američany často přisvojován. V roce 1909 s úspěchem vystavoval v New Yorku a následně osmdesát tři z vystavovaných akvarelů nakoupilo Brooklyn Museum. Namaloval celou řadu portrétů různých osobností a také portréty amerických presidentů Theodore Roosevelta a Woodrowa Wilsona, vytvořil též nástěnné malby v Boston Public Library.

Sargentův způsob zacházení s barvou byl typicky impresionistický, sám se ovšem cítil spíše realistou a nikdy nebyl členem žádné impresionistické skupiny, i když ho pojilo blízké přátelství s Claude Monetem, za kterým často jezdil do Giverny. Ve své tvorbě se zaměřoval především na portréty, ale namaloval také celou řadu výtečných akvarelů i krajin, na které se zaměřil hlavně po roce 1907. Svou inspiraci čerpal především ze svých cest po Evropě i Spojených státech. Za svůj život namaloval více než devět stovek olejomaleb, dva tisíce akvarelů a velké množství kreseb a skic.

Na sklonku života byl Sargent svými kolegy považován za zkostnatělého vyznavače starého tradičního stylu – na jeho umění neměly vliv žádné moderní směry ani nastupující abstrakce. Byl kritizován například Camille Pissarrem za nedostatek malířského nadšení a Walterem Sickertem za parodii sebe samého, Roger Fry o něm prohlásil, že byl pouhým kresličem zevnějšků. I přes tuto kritiku se Sargent těší stále většímu zájmu o své dílo, jeho obrazy jsou zastoupeny ve všech významnějších muzeích. Je však pravda, že po nepřijetí portrétu Madame X ze Sargentových portrétů zmizela jeho pověstná jiskra, jakési mladické nadšení pro experimentování a inovaci a hlavně jeho delikátní poetičnost, která byla charakteristická pro jeho starší díla.

Sargent byl velmi oblíbený mezi svými zákazníky pro svou přátelskou povahu a konverzační schopnosti, dokázal se dokonale pohybovat mezi šlechtou i milionáři, jejichž manželky i milenky portrétoval. Rád cestoval, věnoval se hudbě a debatám na různá témata, byl pravým anglickým džentlmenem i bohémem. Nikdy se neoženil.

Sargent zemřel 14. dubna 1925 v Londýně, byl pohřben na hřbitově v Brookwoodu.