Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Vardges Surenjanc (1860–1921) byl arménský malíř, ilustrátor, sochař a výtvarný kritik, jenž pracoval v tzv. historizujícím stylu.

Život

Surenjanc se narodil gruzínském městě Achalciche v rodině arménského a kněze a učitele náboženství. V roce 1868 se společně s rodinou přestěhoval do Simferopolu. V roce 1872 byl jeho otec jmenován presbyterem arménské moskevské eparchie a celá rodina tak odcestovala do Moskvy.

V letech 1870–1875 navštěvoval slavné gymnázium Lazarevského institutu, v letech 1875–1878 studoval na Moskevském učilišti malby, sochařství a architektury. Pět let (1880–1885) strávil studiem na Mnichovské akademii umění, nejdříve na fakultě architektury, poté na fakultě malby.  

V roce 1881 podnikl dlouhou cestu po Itálii, navštívil mj. Řím, Florencii, Miláno, Benátky. Právě v Benátkách se seznámil s arménským mnišským řádem mechitaristů, jenž po staletí působí na ostrově San Lazarro. V bohaté knihovně řádu studoval umění arménské středověké knižní malby.  

V letech 1885–1887 se zúčastnil expedice V. A. Žukovského po Persii, kde namaloval řadu etud a portrétů. Když v letech 1890–1891 přednášel umění a dějiny na Edžmiacinském semináři, využil toho k práci nad kopiemi edžmiacinského katedrálního chrámu. Zde také studoval rukopisy v místní knihovně. V roce 1892 navštívil také Osmanskou říši, mj. starobylé arménské město Ani.

Zásadněji se začal podílet na kulturním životě Moskvy a Petrohradu od roku 1892. Zúčastnil se také Prvního setkání ruských umělců v roce 1894, s K. Korovinem a ostatními vytvořil plátna na téma „Dálný východ“. Téhož roku se zúčastnil také výstavy peredvižniků, do tohoto malířského uskupení však vstoupil až roku 1910. V letech 1897–1898 cestoval po Francii a Španělsku, kde vzniklo mnoho kreseb i obrazů. V roce 1916 organizoval spolu s dalšími výtvarníky v Tbilisi Svaz arménských malířů. Od roku 1917 žil na Jaltě, kde maloval mj. arménské chrámy.

Dílo

Důkladným studiem východního i západního umění se Surenjanc propracoval k vlastnímu neopakovatelnému stylu. V dějinách arménského malířství ho lze považovat za zakladatele tzv. historické malby. Řada jeho obrazů se proto týká právě arménských dějin, syžety ovšem přejímal také z mytologie či pohádek. Vnímal ovšem i aktuální dění: Důsledky arménských pogromů v Osmanské říši z let 1894–1896 například ztvárnil na několika plátnech, z cyklu obrazů a skic vynikají především malby Znesvěcená svatyně (1895) a Po masakrech (1899).

Známé jsou rovněž jeho ilustrace dětských knih, výmalba chrámů či malby kulis k divadelním hrám.

Seznam nejdůležitější děl:

Chrám sv. Hripsime poblíž Edžmiacinu (1897),

Semiramis nad tělem Ary Překrásného (1899),

Salomea (1907)

Katholikos Mkrtič Chimjan (1906),

Ani, 11. století. Ženy vycházejí z chrámu (1909),

Návrat královny Zabel na trůn (1909),

Žena-rytíř (1909),

Firdausí čte poému Šáháme šáchu Mahmudu Gaznevímu (1913).

Surenjancovy obrazy se dnes nacházejí mj. v Praze, Paříži, Tbilisi, Moskvě, Petrohradu, Berlíně, Londýně, Jerevanu, na Krymu (Simferopol, Jalta, Feodosije).

Literatura:

A. Adamyan, Vartkes Sureniants, Erevan 2012.

M. Mikaelian, ed., Art Gallery of Armenia, Erevan, 1984.

M. Mikayelyan, Vardges Sowrenyants/Vardges Sureniants, Erevan, 2003.

В. Бадалян, „Известный и неизвестный Вардгес Суренянц“, in: Голос Армении 51/ (1998).

Е. Костина, „Искусство 19 века. Искусство Армении“, in: Всеобщая история искусств. Под общей редакцией Ю. Д. Колпинского и Н. В. Яворской, Мoskva: Искусство, 1964.

Гюрджян Г. М., „Основоположник исторического жанра в армянской живописи“, in: Историко-филологический журнал 4/1960, s. 134-147.