Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Anders Zorn (18. února 1860 – 22. srpna 1920) byl švédský malíř a grafik.

Švédský malíř Anders Leonhard Zorn se narodil 18. února roku 1860 v Moře. Byl nemanželským dítětem, jeho matka se jmenovala Grudd Anna Andersdotter a sám Zorn ji nazýval Mona, což v dialektu Mory znamenalo matka. Jeho matka pocházela z rodiny rolníků, ovšem přivydělávala si nejrůznějšími sezónními pracemi. Při této příležitosti se také seznámila s německým pivovarským dělníkem Leonhardem Zornem, který se stal Zornovým otcem. Zorn nikdy svého otce nepoznal, protože jeho rodiče nebyli oddáni, jeho otec ho však přijal za vlastního, a tak malý Zorn mohl nosit jeho příjmení. Anders Zorn byl vychováván prarodiči v Moře a ve věku dvanácti let byl poslán do školy v Enköpingu.

Když bylo Andersovi patnáct let, odešel na Královskou akademii umění ve Stockholmu. Původně vystudoval akvarelové malířství pod vedením Egrona Lundgrena. Jeho přelomovým dílem byl obraz nazvaný Smutek, který vystavil na studentské výstavě v roce 1880 a který mu přinesl první portrétní zakázky. Při této příležitosti se Zorn také v roce 1881 seznámil se svou budoucí ženou Emmou Lammovou, která pocházela z bohaté židovské rodiny ze Stockholmu. Její rodiče původně sňatku bránili, neboť Zorn nebyl finančně zajištěný. Oba mladí lidé byli nakonec oddáni na podzim roku 1885. Emma vždy svého muže podporovala, a protože byla sama nadšenou milovnicí umění, pomáhala mu i v uměleckém růstu. Dá se říci, že poté co začali žít společně, Zornův malířský styl dospěl a dosáhl potřebné vyváženosti a osobitosti.

Anders Zorn byl jedním z nejkosmopolitnějších švédských malířů, neboť takřka ihned po dokončení studií začal cestovat po celé Evropě a navštívil i severní Afriku. Později se na jaře roku 1888 se svou ženou usadil v Paříži, kde studoval styl a techniku impresionismu a kde začal malovat olejem. V Paříži brzy dosáhl velkého úspěchu a získal si přední místo mezi umělci tehdejší kulturní metropole. Už po roce svého pobytu byl dokonce oceněn vyznamenáním francouzské Čestné legie a stal se významnou osobností pařížského kulturního života.

V roce 1896 se Zorn vrátil zpět do Švédska, kde se nechával inspirovat tamní přírodou a jejím nevšedním světlem. I když navštívil mnoho cizích zemí, vždy obdivoval vše, co bylo spojeno se Švédskem – jeho lidové tradice a zvyky, kroje a zajímavou bezprostřednost jeho obyvatel. Podle mnoha pramenů Zorn bezpochyby obdivoval také cizí země, nicméně vždy se s láskou vracel do svého rodného kraje.

Další významným Zornovým podnikem byla v roce 1893 jeho cesta do Spojených států na světovou výstavu v Chicagu. I v Americe byl přijat s nadšením kritiků a Spojené státy si velmi oblíbil (dokonce prý prohlásil, že je to po jeho rodném Švédsku jeho nejoblíbenější země), takže je nakonec navštívil celkem sedmkrát. Na zakázky majetných amerických podnikatelů vytvářel jejich portréty a nakonec také namaloval portréty tří amerických presidentů: Grovera Clevelanda a jeho ženy (1899), rytinu Theodora Roosevelta (1905) a portrét Williama Tafta (1911).

Anders Zorn je svým užitím barev řazen k impresionistům a jeho styl, výběr témat, jasnost a soužití jeho modelů s přírodou jsou typické pro skandinávské malířství přelomu století. Jako ostatní impresionisté se velmi zajímal o působení světla a barev a jeho obrazy představují oslavu života a splynutí člověka s přírodou. Říká se, že žádný jiný švédský malíř nedokázal zachytit zčeřené mořské vlny a světlo odrážející se na nahém ženském těle tak dokonale jako právě Zorn.

Zorn však nemaloval pouze krajiny, přírodu, akty a žánrové výjevy. Zabýval se také portrétní tvorbou – maloval rovněž různé postavy kulturního života, jako například Augusta Strindberga, Anatola France, Auguste Rodina a členy švédské královské rodiny včetně královny Sofie. Zorn se mimo jiné zajímal také o rytectví a sochařství. V těchto okruzích svojí tvorby nebyl tolik inovátorský jako například jeho současník Munch, ovšem jeho portréty byly dokonale zpracované a zachycovaly pocity a pravou povahu jeho modelů, což představuje velmi významný aspekt Zornovy tvorby.

Zorn byl velmi majetným občanem a společně se svou ženou se věnoval různým dobročinným aktivitám. Jeho žena byla zakladatelskou morského čtenářského kroužku, založila a přispívala na farní knihovnu a sirotčinec. Zorn také v roce 1906 započal tradici pořádání soutěží v lidové hudbě, čímž se bezpochyby zasloužil o zachování mnoha lidových tradic. Největší zásluhou Zornových však bylo založení a financování umělecké školy, do které chodili mladí lidé z celého kraje.

Anders Zorn sbíral také umění a starožitnosti a po smrti jeho ženy Emmy (4. ledna 1942) přešla jejich cenná sbírka do švédského národního kulturního dědictví. Tato sbírka je umístěna ve čtyřech lokacích, které se všechny nacházejí v okolí Mory: nejvýznamnější je Zornovo museum, kde se nachází největší část Zornovy tvorby, dále se jedná o Zorngården, což je jeden ze Zornových nejzajímavějších domovů ve Švédsku. Třetí částí je Zorns Gammelgård & Textilkammare, což je venkovní muzeum skládající se z několika budov a rozsáhlé sbírky textilií a Gopsmor, kde se nacházel Zornův ateliér a rybářská chata.

Zorn zemřel 22. srpna 1920 v Moře. Jeho pohřbu se zúčastnili také členové švédské královské rodiny a představitelé švédského i zahraničního kulturního života. Zorn je pohřben na hřbitově v Moře.