Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

26. května se v Paříži konala masová, dobře organizovaná demonstrace sdružující Francouze demonstrující proti zákonu o homosexuálních „manželstvích“, který byl přijat parlamentem v dubnu a krátce na to i podepsán prezidentem Francie. Úřady, jež jsou znepokojené ohromnými protesty, tají skutečný počet účastníků – hovoří o 150 tisících demonstrujících, zatímco organizátoři o jednom milionu, což je cifra mnohem bližší  realitě, již známe z reportáží mediálního zpravodajství z ulic francouzského hlavního města.

Francie se stala doposud jedinou zemí v Evropě, kde se vnucování „manželství“ stejného pohlaví setkalo se silným odporem společnosti. Tento tlak spojil velké množství politických a náboženských hnutí, která se poprvé postavila na odpor 15. srpna 2012, tedy krátce předtím, než byl zákon o „manželství pro všechny“ navržen. Organizačním jádrem hnutí se stala skupina „Manif pour Tous“ (Demonstrace pro všechny). Masové demonstrace na podporu tradiční rodiny se konají ve Francii od 17. listopadu 2012. Jedné demonstrace konané 24. března 2013 se zůčastnilo1,4 milionu lidí. Jak zdůraznili pozorovatelé, tento protest se stal nejsilnějším veřejným projevem po revolučních událostech z května r. 1968. Dnes francouzští aktivisté hájící tradiční rodinné a společenské hodnoty formují širokou síť organizací, vedou informační kampaň a připravují se na komunální volby.

Je třeba přiznat, že navzdory značné aktivitě, nemají protestující velký vliv na rozhodovací proces. Toto bylo zřejmě i příčinou sebevraždy francouzského básníka a esejisty Dominika Wennera 21. května 2013. Rozhodnutí nezávisí na francouzských politicích, neboť řídicí páky se nachází v horních patrech Evropské unie.

Dnes se na Západě homosexualita transformovala na mohutnou politickou sílu, která nabírá stále agresivnější formy a vnucuje svou praxi do všech oblastí a úrovní veřejného života. Posun sodomské mafie k výšinám světové politiky se uskutečňoval nenápadně. Po dlouhou dobu nebyl brán vážně a byl považován za jakousi menšinu, která žádné nebezpečí nepředstavuje. Nakonec, když nabrala sílu a vytvořila rozsáhlou síť podpůrných organizací, vstoupila tato mafie do mezinárodní arény. Ukázalo se, že tato „sexuální menšina“ usiluje o to, aby se stala „sexuální většinou“ a diktovala svoje podmínky ostatním.

Od chvíle přijetí křesťanství v Římské říši až do devatenáctého století byla sodomie považována na Západě za nepřirozenou zvrácenost a smilstvo. Občanské právo ji klasifikovalo jako trestný čin. Na konci devatenáctého století se postoj společnosti zmírnil, z kategorie nemravného chování přešla do kategorie duševního onemocnění. Situace se radikálně změnila s počátkem „sexuální revoluce“ v 60. letech 20. století. Výsledkem bylo zformování společenství „LGBT“ (zkratka označující lesby, gaye, bisexuály a osoby transgender), jež o sobě prohlašuje, že je nositelem zvláštního sebeuvědomění a zástupcem nové subkultury. V roce 1973 odstranila Americká psychiatrická asociace pod jejich tlakem homosexualitu ze seznamu duševních chorob a v roce 1990 to udělala i Světová zdravotnická organizace.

Jinými slovy: zvrácenost byla legalizována a začala být považována za jakousi normu, jako „alternativní“ životní styl. Brány se otevřely a patologie se začala šířit na Západě s neuvěřitelnou rychlostí. Společenství LGBT si stanovilo úkol „odstranit homosexualitu jako indikátor patologie či odchylky“ ze zákonů všech států, což pozorujeme od 90. let. Paralelně s tímto probíhal proces všeobecného zrušení trestu za sodomii, za který jsou dnes lidé stíháni pouze v některých zemích Afriky a Asie. V Rusku byl odpovídající článek trestního zákoníku zrušen v roce 1999.

V 90. letech se mezi homosexuály vyčleňuje radikální proud, jenž formuluje dlouhodobou strategii zničení přirozeného řádu věcí prostřednictvím zničení rozdílů mezi pohlavími. Všechny projevy spojené s biologickými rozdíly mezi mužem a ženou byly prohlášeny za mýty a heterosexualita za jednu z možných forem chování. „Sociální rozdíl mezi pohlavími“ (gender) by měl být osobní volbou člověka a může se měnit v závislosti na jeho sklonech. Propagátoři této teze označují zmíněný rozdíl jako „genderovou identitu“.

Poté, co si společenství LGBT vynutilo dominantní postavení, zahájili homosexuální radikálové světovou sexuální revoluci, zaměřenou na „odcizení“ člověka od příslušnosti k určitému pohlaví. Dosáhli toho, že se pojmy „gender“ a „genderová identita“ upevnily nejenom v sociologii, ale také v oblasti právní pod pojmem „sexuální orientace“ na důležitý prvek v novém světovém sexuálním pořádku.

Toto dějství položilo základ k totálnímu rozpadu společenských vztahů. Problém tkví v tom, že zatímco pochopení „sociální orientace“ je považováno za zástěrku homosexuality, ani v jednom z mezinárodních dokumentů, ani v jednom z národních zákonů není definováno, takže status normy lze připojit k jakékoli orientaci. To znamená, že libovolný sexuální akt, na který se dnes přihlíží jako na protiprávní, avšak vykonaný s „dobrovolným souhlasem“ může být legalizován. To platí zřejmě i pro polygamii,a polyandrii (mnohomužství) sexuální multipartnerství, bisexualitu, incest a konečně i pedofilii a zoofilii. Všechno dnes závisí na stupni „pokročilosti“ horních vrstev společnosti.

Ospravedlnění homosexuality vedlo k dalšímu upevnění zvrhlíků. Neuspokojení homosexuálové pro sebe s legalizací vyžadovali i zvláštní status i specifická práva, která by jim dovolila otevřeně propagovat jejich světonázor a způsob života. Se zavedením pojmu „sexuální menšina“, který je dnes používán v právních dokumentech, začali vystupovat nejenom za přímou zmínku o nich v antidiskriminačních zákonech, ale i za přijímání jednotlivých zákonů o „sexuálních menšinách“, a dokonce i za proklamace o „sexuální orientaci a genderové identitě“ v článcích ústav jednotlivých států.

Poté, co LGBT vytvořilo vlivné lobby v mezinárodních organizacích, domohlo se v roce 1993 začlenění Mezinárodní asociace pro homosexuály a lesbičky mezi akreditované organizace při OSN. Ve stejném roce úřad Vrchního komisaře OSN pro záležitosti uprchlíků ve svých dokumentech začal homosexuály definovat jako „určitou sociální skupinu“, a v roce 1995 vnesla OSN porušování práv sexuálních menšin do soupisu porušování základních lidských práv.

Nejdůslednějším a nekompromisním ochráncem práv zvrhlíků se stala Evropská unie. V roce 1997 byla nová Amsterodamská smlouva změněna, aby dala EU právní základ pro boj proti diskriminaci na základě sexuální orientace. Zákaz takové diskriminace byl zafixován v roce 2000 v Listině základních práv občanů EU. V roce 2006 Evropský parlament přijal rezoluci „O homofobii v Evropě“, v níž se charakterizuje odmítání zvrhlíků „iracionálním strachem a odporem vůči homosexualitě, lesbám, gayům, bisexuálům a transvestitům, jež jsou založeny na předsudcích blízkých rasismu, xenofobii, antisemitismu a sexismu“. Mezi formy, jimiž se může projevovat homofobie, jsou uvedeny nejen pronásledování a vraždy, ale i projev nenávisti v řeči, posměch či verbální urážka. Někteří experti dokonce navrhují zařadit homofobii k „netolerantní poruše osobnosti“, na stejnou úroveň s rasismem – v blízké budoucnosti tak můžete být za tento postoj umístěn v psychiatrické léčebně.

Hlavní pozornost zaměřili sodomité na propagandu homosexuálních „manželství“, v jejichž lůně by mohli vychovat sobě podobných. Nejurputněji tento postoj hájí EU a Rada Evropy, které v této oblasti provádějí tvrdá opatření s oporou na širokou škálu právních instrumentů. V průběhu uplynulých 20 let přijal Evropský parlament řadu usnesení požadujících uzákonit vztahy mezi homosexuály a umožnit jim adoptovat a vychovávat děti. Zejména si pospíšil Evropský soud pro lidská práva Rady Evropy, jenž schválil právo na nediskriminaci v oblasti sexuální orientace. Evropský soud neponechal státům žádný prostor pro vyhodnocení dané situace.

S takovou podporou začalo společenství LGBT prosazovat svazky osob stejného pohlaví nejprve v podobě „registrovaného partnerství“, které jsou nyní uznány ve 20 zemích, a poté v podobě „manželství“; v současné době existují v 15 zemích a v některých státech USA a Mexika.

V různých zemích se tato politika přijímá různě. V jedněch se veřejnost stává „zombí“ natolik, že ztrácí imunitu, v jiných ovšem klade prudký odpor. Prvním příkladem je Švýcarsko, kde zákon o „registrovaném partnerství“, stejně jako většina ostatních federálních zákonů, vstoupil v platnost vůlí národa v referendu 5. června 2005; 58 % švýcarských občanů uznalo právo homosexuálních párů registrovat své rozhodnutí pro společný život. (1) Druhým příkladem se stala Francie, kde se boj teprve přiostřuje.

Stejně ostře probíhalo jednání o této otázce v britském parlamentu. Poslanec Nigel Paul Farage ze Strany nezávislosti Spojeného království potvrdil, že ve skutečnosti vše rozhodl ne parlament Británie, nýbrž Evropský soud pro lidská práva. Premiér David Cameron protlačil tento návrh zákona proti vůli své strany a národa na pokyn ze Štrasburku. Mimochodem ve Francii a ve V. Británii se návrhy zákona projednávaly současně.

Nigel Paul Farage odhalil i hlubší plány EU související s prováděním tzv. Stockholmského programu, který počítá s možností sjednocení práva evropských zemí v letech 2010–2014. V souladu se „Stockholmským programem“ bude možné jakékoli manželství uzavírat v jakékoli ze zemí EU a bude uznáno za zákonné i v ostatních členských zemích. To znamená, že pokud homosexuální pár nebude mít dovoleno uzavřít „manželství“ ve vlastní zemi, může si to vyřídit v jiné zemi EU a poté musí doma „manželství“ považovat za legitimní (2).

To, co se dnes děje ve „vyspělé“ Evropě, je navrženo jako model pro celé lidstvo. S nástupem globální krize v roce 2008 a otevřeným prohlášením globální elity o potřebě „nového světového pořádku“ přešla politika práv sodomitů na novou úroveň. Nabírá celosvětových měřítek a ochrana práv sodomitů dostává formu násilné represe a vytlačování tradičních rodinných a společenských hodnot pod rouškou boje proti homofobii.

Na základě iniciativy Francie, Nizozemí a řady dalších států byla na 63. zasedání Valného shromáždění OSN v r. 2008 poprvé v historii OSN přijata deklarace lidských práv v oblasti sexuální orientace a genderové identity, kterou podpořila třetina zemí (v současné době ji podepsalo 68 států). Výsledkem tohoto se rozšířilo posílení „práv“ sodomitů, které se projevuje v přijímání nových zákonů, jež stanoví sankce za trestné činy motivované homofobií. Pro policii, věznice, učitelé, sociální pracovníky a další personál byly vypracovány vzdělávací programy a na mnoha školách jsou realizovány příslušné iniciativy v tomto směru.

Rada OSN pro lidská práva přijala 15. června 2011 rezoluci 17/19, kterou byla potvrzena rovnost mezi lidmi bez ohledu na jejich sexuální orientaci nebo genderovou identitu. Znění navržené v Jihoafrické republice, podporované 39 zeměmi a podepsané 86 zeměmi, potvrdil „univerzálnost lidských práv“. Za tím následovala první oficiální zpráva OSN o problematice diskriminačních praktik vůči sexuálním menšinám, (3) připravená Úřadem vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR) a předložená v Radě expertů v březnu 2012. Šlo o první diskusi v rámci OSN na podobné téma.

Během února a března r. 2013 proběhly konference o lidských právech, sexuální orientaci a genderové identitě v Brazílii (Amerika), Nepálu (Asie) a ve Francii (Evropa) (4), aby byla vypracována společná strategie boje proti homofobii a zkoordinována práce tří kontinentů. Mezinárodní konference v Oslu, konající se 15–16. dubna, se zúčastnilo 200 zástupců z 86 zemí, byly zde shrnuty výsledky provedené práce a zváženy další kroky k posílení pozic společenství LGBT (5).

Sodomská mafie je jako rakovinný nádor, ničí zdravé buňky společenského organismu a vede k jeho zkáze. S rakovinným onemocněním se nevstupuje do dialogu, a tím víc se nehledá kompromis. Blízká doba bude vyžadovat jasnou morální pozici a patřičné právní nástroje a bez nadsázky nové formy politického boje, bez kterých je odpor proti agresi samozvané „sexuální většiny“ je nemožný.

Originál „Угроза всемирного Содома“ vyšel 27. května 2013 na fondsk.ru – překlad čtenáře serveru rodon.cz.

Zdroj: fondsk.ru

(1) http://www.nashagazeta.ch/node/8095

(2) http://federation-pro-europa-christiana.org/wordpress/promotion-totalitaire-du-mariage-homosexuel-par-le-parlement-europeen/

(3) http://www.franceonu.org/la-france-a-l-onu/dossiers-thematiques/droits-de-l-homme-etat-de-droit/orientation-sexuelle-et-identite/la-france-a-l-onu/dossiers-thematiques/droits-de-l-homme-etat-de-droit/orientation-sexuelle-et-identite/article/orientation-sexuelle-et-identite

(4) http://www.diplomatie.gouv.fr/fr/politique-etrangere-de-la-france/droits-de-l-homme/actualites-et-evenements-sur-le/actualites-2013-sur-le-theme-des/article/conference-sur-les-droits-des

(5) http://www.dirco.gov.za/docs/2013/human-rights0417.html