Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Jana Volfová podala prostřednictvím advokáta Norberta Naxery trestní oznámení na ministra vnitra Jana Hamáčka kvůli podezření ze spáchání trestného činu šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti podle § 153 odst. 2 a, b trestního zákoníku,... případně též zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 TrZ a Obecné ohrožení z nedbalosti podle § 273 TrZ.

Trestní oznámení poskytl advokát Naxera médiím a doprovodil ho svým komentářem, že v neděli 18. října podle jeho názoru Hamáček 

„věděl, že ministr zemědělství Toman, se kterým jednal o tři dny dříve, má koronavirus, a že by tedy mohl být sám nakažený, nešel okamžitě na testy ani nebyl doma v karanténě, ale šel na policejní stanici do Kongresové ulice v Praze řídit zásah proti demonstrantům na staroměstském náměstí. Lidové noviny napsaly o tom že Toman je nakažený ve 13.42, další média krátce poté, demonstrace začala ve 14.00 a policejní zásah po 15 hodině. Přestože Jan Hamáček už jistě měl informace o nemoci svého vládního i stranického kolegy Tomana, neodešel z velícího operačního střediska policie, ale dál řídil zásah proti demonstrantům.“

Nebudu se divit, jestli to některým laikům bude připadat jako dobrý protiargument proti naprosto nicotnému, ba spíše jen zdánlivému porušení pravidel ministrem zdravotnictví Romanem Prymulou, kvůli němuž premiér pod velkým tlakem médií (a aby předešel dalšímu mediálnímu vydírání) Prymulu obětoval, čímž si však moc nepomohl, protože bude těžko shánět další adepty na společnou plavbu touto poněkud kanibalskou kocábkou.

Jako bývalý profesionál nemohu a nebudu překrucovat ani přiohýbat fakta. Po pozorném přečtení jsem totiž zjistil, že advokát Naxera svým komentářem zcela ztupil ostří svého trestního oznámení.

Z jeho komentáře jednoznačně vyplývá, že jestliže demonstrace začínala ve 14 hodin, ministr Hamáček byl zcela jistě na operačním středisku pražské policie před 13.42, kdy zprávu o kovid-pozitivním ministru Tomanovi jako první vydaly Lidové noviny. Takže i kdyby neprodleně odešel, z hlediska epidemiologického by to už nebylo mnoho platné, což činí trestní oznámení a případný premiérův úlek z něj bezpředmětnými.

Dále – ministrova přítomnost na operačním středisku není nic proti ničemu, chtěl být bezprostředně a nezkresleně informován, aby věděl, za co jako ministr vnitra ponese politickou odpovědnost. Velet prostě nemohl, protože policisté musí vykonávat rozkazy pouze od svých nadřízených, nikoliv od jiných, nota bene civilních osob. Hamáčkovu přítomnost na operačním středisku hodnotím z hlediska policie jako přínosnou, protože dává šanci na souladné vyhodnocení policejního zásahu z hlediska policejního i politického.

I když, pravda, nemohu se vyhnout srovnání s přítomností tehdejšího ministra vnitra Jana Rumla na „velíně“ na Velké pardubické v roce 1992, kdy osobně sledoval policejní zákrok proti demonstrantům, kteří vyběhli do závodiště se poprat s policií. Sám jsem mu tehdy podal dalekohled, aby se díval svýma očima. Ministr po skončení dostihů osobně poděkoval nejen zasahujícím policistům, ale i těm, kteří ještě po dostihu hlídali závodiště, zejména Taxisův příkop, protože se objevily informace, že o jeho poškození přemýšleli takzvaní ochránci zvířat (kteří v rámci velmi výstředně pojaté ochrany zvířat házeli pod policejní koně pyrotechniku). Špatnou pointou tohoto slibně se rozvíjejícího příběhu byla Rumlova otočka na obrtlíku v průběhu necelých tří dnů, kdy nechal policii obviňovat, že tloukla demonstranty pažbami pušek (které ani neměla ve výzbroji).

Chci tím vyjádřit naději, že tento ministr vnitra podobnou piruetku neprovede.

K celému zásahu však dlužno dodat, že se objevilo mnoho dosti nejasných a mlhavých náznaků o tom, že mírumilovní fotbaloví rowdies byli v Praze k násilí vyprovokováni policejním sborem. Je to závažné nařčení, které by se mělo řádně prošetřit. K tomu je příslušná Generální inspekce bezpečnostních sborů. Kontakty na tuto složku jsou snadno dohledatelné. Za sebe mohu říci, že považuji za sraba každého, kdo podobné řeči šíří, aniž by poskytl své svědectví k tomu příslušné státní instituci.

Je totiž naprosto nezbytné rozlišit, zda policie pochybila, anebo zda byli fotbaloví rowdies k násilí někým motivováni a současně policie mediálně diskreditována. Tak totiž začal ukrajinský Majdan, a ten si tu rozhodně nepřeji. Snad nejsem sám.

Zdroj: prvnizpravy.cz