Klášter Dafnion, Řecko - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Dafnion (řecky Δάφνιον), též Dafni (Δαφνί) je klášter v Řecku, jež se nachází nedaleko Athén. Od roku 1990 je tato památka součástí světového dědictví UNESCO, stejně jako kláštery Hosios Lukas a Nea Moni.

Z dějin

Klášter Dafnion vznikl na konci 6. století, a to na místě pohanské svatyně zasvěcené Apollónovi, kterou v roce 395 zničili Gótové. V roce 1205 klášter obsadili křižáci a dočasně zde zřídili cisterciáckou komunitu. Francouzští mniši obehnali klášter zdmi, opravili exonartex chrámu a provedli řadu dalších stavebních úprav. Do rukou pravoslavných mnichů klášter vrátili až Osmané po jeho dobytí v roce 1458. V roce 1821, kdy vzniklo nezávislé Řecko, přešel klášter do majetku nově vzniklého státu. V roce 1888 proběhly restaurační práce, v roce 1999 klášter utrpěl mnohé škody po zemětřesení. Momentálně je klášter uzavřen z důvodu dalších rekonstrukčních prací.

Mozaiková výzdoba

Hlavní klášterní chrám (katholikon) zasvěcený Zesnutí Bohorodičky patří k nejkrásnějším příkladům stavitelského umění makedonské dynastie a středobyzantského období obecně. Chrám byl postaven zřejmě v první polovině 11. století, mozaiková výzdoba vznikla později, na přelomu 12. století za vlády Komnénovců.

Mozaiková výzdoba sleduje výjevy spojené se základními pravoslavnými svátky tzv. Dvanáctera (řec. Δωδεκαόρθον), nebo též tzv. Velkými svátky. Chrámové kupoli vévodí monumentální obraz Krista Vševládce-Pantokrátora. Barvy mozaik vynikají jasností, něžností a jednoduchostí, zjevné je tíhnutí k zobrazování klidných, až domácky prostých scén. Mozaiky kláštera Dafnion odlišuje také pro další umění císařského rodu Komnénovců typický zájem o antickou plastiku, s jejími harmonickými proporcemi, přesnou linií drapérií, přirozenými formami, dokonalou rytmikou póz a gest, které někdy doslova opakují nebo napodobují gesta antická. Klid, krása, prostota a poukazování na nejjemnější odstíny duchovního života odhaluje byzantskou představu o vyšším, nadpozemském, proměněném světě, k němuž má každý křesťan směřovat ‒ a každý umělec se ho snažit vytvořit.

Literatura:

Baldini Lippolis I., „Il monastero di Dafnì (Grecia): la fase protobizantina“, in: Silvia Pasi (ed.): Studi in memoria di Patrizia Angiolini Martinelli, Bologna 2005, s. 31–48.

Gabriel Millet, Le monastère de Daphni. Histoire, architecture, mosaiques. Leroux, Paris 1899.

Oskar Wulff, Altchristliche und byzantinische Kunst, sv. 2: Die byzantinische Kunst. Akademische Verlagsgesellschaft Athenaion, Berlin-Neubabelsberg, 1914, s. 565–568.

Ernst Diez, Otto Demus, Byzantine mosaics in Greece, Hosios Lucas & Daphni, Harvard University Press, Cambridge MA 1931.

Robin Cormack, „Rediscovering the Christ Pantocrator at Daphni“, in: Journal of the Warburg and Courtauld Institutes 71, 2008, s. 55–74.

Лазарев В. Н., „Монументальная живопись второй половины XI в.: ц. Успения в Никее, Дафни, Михайловская церковь“, in: История византийской живописи, Мoskva, Искусство, 1986.

Αγάπη Καρακατσάνη, Παλινωδία για τη Μονή Δαφνίου, Άγρα, Αθήνα 2001.

Richard Krautheimer, Παλαιοχριστιανική και Βυζαντινή Αρχιτεκτονική, Μορφωτικό Ίδρυμα Εθνικής Τραπέζης, Αθήνα 1991.