Katedrála Proměnění Páně v Cefalù - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Katedrála Proměnění Páně v Cefalù (italsky Duomo di Cefalù) je románská katedrála v dnešní provincii Palermo na Sicílii. Stavba nese prvky islámského, byzantského a normanského románského stylu.

Z dějin

Katedrálu založil roku 1130 král Roger II. Z této doby pochází transept a sanktuář. Roger II. měl v úmyslu katedrálu využít jako místo posledního odpočinku normanských sicilských králů. Na tyto snahy poněkud skromněji navázali králové z dynastie Štaufů. V letech 1180‒1240 byla postavena hlavní loď katedrály a dokončena fasáda. Katedrála byla slavnostně vysvěcena roku 1267 biskupem Albany Rodolphem de Chevriêres. V roce 1472 doplnil architekt Ambrogio da Como do chrámu kryté sloupořadí.

Katedrála byla 3. července 2015 zanesena do seznamu světového dědictví UNESCO.

Mozaiková výzdoba

Mozaiky představují největší cennost katedrály. Mozaiky pokrývají zdi apsidy a presbytář a většina z nich vznikla v dílně byzantských řemeslníků, které pozval král Roger II. v roce 1145 (svědčí o tom nápis v apsidě, která byla dokončena v 1148). Mozaiky spodních částí stěn apsidy a na bočních stěnách presbytáře byly dokončeny později, některé dokonce až v 17. století.

Mozaiky z 12. století dodržují typické byzantské uspořádání, tj. hierarchické schéma vyobrazení, a odkazuje k nim také řečtina (nikoliv latina) použitá na nadpisech, oděvu atd.

V konše apsidy se nachází prostorově objemná mozaika Krista Pantokratora (Vševládce). Prsty pravé ruky Spasitel žehná, v levé ruce drží Evangelium, otevřené na stránce s veršem: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ (Jan 8,12), který je napsán jak v řečtině, tak v latině.

Obraz Krista Pantokratora se dočkal rozšíření na celém pravoslavném Východě a normanská architektura ho vzala za svůj, srov. např. chrámy v Monrealu, Messině, Capella Palatina. Vševládce v Cefalù však od nich odlišuje jeden výtvarný prvek, a sice dva prameny vlasů na Kristově čele, které se jinde nevyskytují. Až později ho vezmou za svůj sicilští mozaikáři v Capella Palatina.

Takto popsal mozaiku Krista kunsthistorik se specializací za normanskou Sicílii John Norwich:

„Autor mozaiky vytvořil velkolepé zobrazení Vševládce, možná vůbec největší zobrazení Krista v křesťanském umění. Pouze vyobrazení v Dafni poblíž Athén se s ním může rovnat, avšak přesto, že obě díla vznikla ve stejné době, rozdíl mezi nimi je zarážející. Kristus z Dafni je zamračený, těžký, hrozivý… Kristus v Cefalù ‒ při veškeré své síle a velikosti ‒ nezapomněl, že jeho mise spočívá ve vykoupení. Nemá v sobě nic měkkého, nasládlého, nicméně smutek v jeho očích, otevřenost jeho náruče a dokonce i dva proudy vlasů, které padají do čela, poukazují na jeho milosrdenství a soucítění“.

Pod zobrazením Krista se nachází mozaiky Bohorodičky a čtyř andělů ‒ Michaela, Gabriela, Rafaela a Uriela. Bohorodička je zachycena v modlitebním gestu, její ruce jsou povzneseny (typ Oranta) a andělé se jí klaní. Andělé mají na sobě císařské znaky, tedy symboly moci ‒ tato řada tak přestavuje typickou byzantskou deési.

Na dalších dvou řadách mozaik se nacházejí apoštolové: v horní řadě Marek, Matouš, Petr, Pavel, Jan a Lukáš, ve spodní řadě Filip, Jakub Zebedeův, Ondřej, Simeon, Bartoloměj a Tomáš.

V chrámu se nachází desítky dalších vynikajících mozaik.

Zde nabízíme krátké video s prohlídkou chrámu:

Literatura:

Románské umění: architektura, sochařství, malířství. Praha 2006.

Grady Ellen: Blue Guide Sicily, Somerset Books. London 2006.

Brigit Carnabuci: Sizilien. Griechische Tempel, römische Villen, normannische Dome und barocke Städte im Zentrum des Mittelmeeres, Ostfildern 2011.

Mirjam Gelfer-Jøgensen: „The Islamic paintings in Cefalù Cathedral, Sicily“, in: Hafnia. Copenhagen Papers in the History of Art, 5 (1978), s. 107–178.

Mirjam Gelfer-Jørgensen: Medieval Islamic Symbolism and the Paintings in the Cefalù Cathedral, Leiden 1986.

Wolfgang Krönig: Cefalù. Der sizilianische Normannendom, Kassel 1963.

Guido Di Stefano: Il duomo di Cefalù. Biografia di una cattedrale incompiuta, Palermo 1960.

Thomas Thieme, Ingamaj Beck: La cattedrale normanna di Cefalù. Un frammento della civiltà socio-politica della Sicilia mediovale, Odense 1977.