Menologion Basilea II. - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Menologion Basilea II. (též Vatikánské menologion) je nejstarší dochovaný ilustrovaný byzantský manuskript hagiografického sborníku. Dnes se nachází ve Vatikánské knihovně (Gr. 1613) a pravděpodobně vznikl v letech 979‒989.

Rukopis byl sepsán dle slov v úvodní básni pro byzantského císaře Basilea II. Bulharobijce (976‒1025). Obsahuje krátké životy svatých a důležité údaje církevního kalendáře. Světový unikát z něj činí 430 barevných miniatur.

Vznik a obsah díla

Z chronologického hlediska můžeme Menologion Basilea II. zařadit mezi dva další významné sborníky obdobného typu: hagiografický korpus Symeona Metafrasta (Συμεών Μεταφραστής, 10. století), jehož vydání spadá rovněž do dob panování Basilea II. a tzv. Císařské menologion sepsané v období panování císaře Michaela IV. (1034‒1041). Označení „menologion“ je pouze formální, strukturou se spíše blíží Synaxáři konstantinopolské církve konce 10. století, nicméně neobsahuje odkazy k liturgickému kalendáři.

Podle schématu byzantologa H. Delehayeho patří manuskript do tzv. rodiny synaxářů typu B, která se poměrně liší od synaxářů rodiny A a poměrně značně závisí na synaxářích rodiny C, která rovněž vznikla v 10. století.

Je pravděpodobné, že Menologion Basilea II. mělo i druhý svazek, ten se však nedochoval. V klášteře Grottaferrata v Itálii se zachovaly fragmenty manuskriptů podobných tomuto menologiu, ovšem bez ilustrací.

Miniatury a jejich ikonografie

Z hlediska dějin křesťanského umění Menologion Basilea II. představuje jednu z nejdůležitějších etap. Již u zrodu díla zřejmě stála idea o důležitosti ilustrované části ‒ svědčí o tom především přísně dodržovaný objem textové části, tj. pouhých 16 řádků na list. Miniatury byly namalovány před dopsáním textu (o čemž svědčí fakt, že 15 jich zůstalo bez textu), mají přísně definovanou podobu. Není pochyb o tom, že se mělo jednat o reprezentativní ilustrované dílo a text měl pouze doprovodnou funkci.

Kniha je napsána a opatřena kresbami na pergamenu vynikající kvality. Rukopis obsahuje 28 sešitů, původní numerace listů se nedochovala.

Iluminace, namalované většinou na zlatém pozadí, tvoří především scény ze života apoštolů a světců prvních staletí křesťanství. Zvláštní důraz je přitom kladen na scény z legend mučedníků rané církve, zásadní události ze života světců následujících století (mj. Jana Zlatoústého), hlavní křesťanské svátky, zázraky, přenesení ostatků aj. Krajina tvoří významnou součást kresby, budovy jsou ztvárněny honosně.   

U každé miniatury je uveden její autor, což pro oblast byzantské knižní malby představuje naprosté unikum. Díky těmto údajům víme, že umělců, kteří na díle pracovali, bylo celkem 8: 79 miniatur namaloval jistý Pantoleon, 45 Georgios, 61 Michael Blachernites, 67 Michael Mladší, 32 Symeon, 48 Symeon Blachernites, 27 Ména a 71 Nestor.

Ikonografie ve sborníku obsažená se stala v mnohém předobrazem dalších podobných děl. To, že v řadě detailů i zásadních prvků ikonografické zpracování neodpovídá obrazovému zpracování, svědčí o faktu, že ilustrace čerpaly z prvotních ikonografických vzorů.

Pokud jde o styl malby, můžeme Menologion Basilea II., jeden z vůbec nejzdobnějších dochovaných byzantských manuskriptů, umístit do přechodného období mezi klasicistní umění makedonské renesance a obratem k asketické obraznosti byzantské monumentální malby druhé poloviny 11. století.   

Vydání díla:

Albani A., Menologium graecorum iussu Basilii imperatoris graece olim editum, munificentia et liberalitate sanctissimi D. N. Benedicti XIII in tres partes divisum nunc primum graece et latine prodit studio et opera Annibalis tit. S. Clementis presb. Card. Albani. Urbinum, 1727;

Patrologia Graeca, č. 117; MenolBas. Vol. 1-2.

Literatura:

Delehaye H., Le Synaxaire de Sirmond, in: AnBoll. 1895. T. 14. P. 396-434, 406-407;

Delehaye H., SynCP; Giannelli С. Codices Vaticani Graeci: Codices 1485-1683. Vat., 1950. P. 276-278.

Frolow A. L’origine des miniatures du Ménologe du Vatican, in: ЗРВИ. 1960. Sv. 6. S. 29-42;

Frolow A., Ševcenko I. Illuminators of Menologium of Basil II, in: Bsl. 1965. T. 26. P. 404-408;

Ševčenko I. Illuminators of Menologium of Basil II, in: DOP. 1962. Vol. 16. P. 245-276;

Ševčenko I. On Pantoleon the Painter, in: JÖВ. 1972. Bd. 21. S. 241-249;

Canart P., Peri V. Sussidi bibliografici per i manoscritti greci della Biblioteca Vaticana, in: ST. 1970. Vol. 261. P. 617-618;

Weitzmann K. Illustrations in Roll and Codex: A Study of Origin and Method of Text Illustration. Princeton, 1970. P. 200-205;

Der Nersessian S. Remarks on the Date of the Menologium and the Psalter Written for Basil II, in: idem. Byzantine and Armenian Studies. Louvain, 1973. P. 113-128;

Buonocore M. Bibliografia dei fondi manoscritti della Biblioteca Vaticana (1968-1980), in: ST. 1986. Vol. 319. Il N 18.265-18.360;

Ceresa M. Bibliografia dei fondi manoscritti della Biblioteca Vaticana (1981-1985), in: Ibid. 1991. Vol. 342. P. 388-389; 1998. Vol. 379. P. 449;

Rohmann J. Die Miniaturen des Vatikanischen Menologions: Zur Problematik ihrer Namensbeischriften, in: JÖВ. 1999. Bd. 49. S. 249-265;

Zakharova A. Gli otto artisti del Menologio di Basilio II, in: Miscellanea Bibliothecae Apostolicae Vaticanae. R., 2003. Vol. 10 (416). Р. 379-432.

Кондаков Н. П. История визант. искусства и иконографии по миниатюрам греч. рукописей. Oděsa 1876, s. 207-211.

Лазарев В. Н. История визант. живописи. М., 1986. Т. 1. S. 70; Sv. 2. Il. 107-110;

Дер Нерсесян С. Московский менологий, in: Византия: Сб. ст. в честь В. Н. Лазарева. S. 94-111.