Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Sandro Botticelli (1445–1510)

Tento florentský rodák a čelný představitel italské renesance se narodil 1. března 1445 ve Florencii jako Alessandro di Mariano Filipepi. Byl synem koželuha. Jméno, nebo spíše přezdívku Botticelli, získal pravděpodobně díky svému bratrovi, který byl neobyčejně tělnatý. Botticelli znamená v italštině soudek.

V letech 1461 až 1467 se mladý Alessandro učí malířem u Fra Filippa Lippiho, známého malíře náboženských témat, který jej v počátcích ovlivnil. Někdy v letech 1467 až 1470 pak navazuje přátelství s Antoniem Pollaiuolem a Verrocchiem a konečně v roce 1470 otevírá dílnu ve Florencii a dostává první zakázky. Z této doby pochází i jeho první doložená malba pro Sala della Mercanzeria ve Florencii, která vzniká snad právě podle návrhu zmíněného Antonia Pollaiuola.

Roku 1472 se stává členem gildy sv. Lukáše a ve své tvorbě se věnuje především náboženským tématům. Mezi významná díla tohoto období můžeme započítat například obraz Svatý Šebestián pro Santa Maria Maggiore ve Florencii, namalovaný roku 1474.

V životě Sandra Botticelliho dochází k výrazné změně, poté co získá za mecenáše velkého humanistu Lorenza de Medici. Tento velký renesanční vladař kolem sebe shromáždil skupinu učenců-novoplatoniků a jeho ideálem bylo jakési smíření křesťanské víry se starou antickou tradicí. Podporoval štědře vznik uměleckých děl v tomto duchu, zejména různé alegorické výjevy, ve kterých je v pohanském hávu předáváno křesťanské poselství. Zřejmě pod jeho vlivem, či spíše na jeho výslovné přání Botticelli do jisté míry opouští své předchozí dílo a jeho obrazy se přizpůsobují mecenášovu vkusu. Nejprve maluje slavný portrét Giuliana de Medici (1476–1477) a ihned poté vytváří jedno ze svých nejslavnějších děl, Primaveru (1477), která má vyloženě „pohanský" námět. Alessandro se však nerozchází s církevním uměním docela, zdá se, že je toto dokonce jeho povaze bližší – tak například v letech 1481 a 1482 je povolán do Říma, kde provádí výzdobu kaple papeže Sixta V., pozdější Sixtinské kaple, spolu s dalším Florentským malířem Domenicem Ghirlandaiem. I v následujících letech však maluje především alegorická díla s antickými náměty, mezi nimi svůj nejslavnější obraz vůbec, Zrození Venuše (1482). Nepřestává se však věnovat i jiným zakázkám a v letech 1484 až 1492 maluje několik oltářních obrazů. Zdá se, jako by se pokoušel svou tvorbu těmito náboženskými tématy ospravedlnit. Rok 1491 je pro Botticelliho dílo přelomový – nejprve je na počátku roku opět společně s Domenicem Ghirlandaiem jmenován do komise, která má rozhodnout o podobě průčelí florentské katedrály. Toho roku také umírá Lorenzo de Medici a ovzduší ve Florencii se radikálně mění. Do města přijíždí Girolamo Savanarola, generální vikář dominikánského řádu, který měl v tehdejší Itálii mimo jiné na starost inkvizici, aby navrátil toto „zkažené" město Kristu. Botticelli naslouchá pozorně jeho plamenným kázáním, a když Savanarola organizuje ve městě takzvané „hranice pro modly", na kterých pálí díla „zkaženého" umění, Alessandro sám přináší několik svých nejkrásnějších alegorických děl a vhazuje je na hořící hranici. Můžeme se jen dohadovat, jaké k tomu měl pohnutky a jaký vnitřní boj se odehrával v tomto velkém umělci. Do jisté míry však takovéto hluboké duchovní rozpory charakterizovaly celou tehdejší epochu. Po roce 1491 se tedy Sandro vrací k náboženskému umění, avšak i v tomto žánru vytváří neopakovatelná díla. Je nesporné, že Botticelli je znám především vysoku úrovní a technickou dokonalostí své práce, ať už je jeho téma jakékoli, a jeho překrásné plavovlásky, ať už Venuše či Madony, se staly doslova synonymem pro renesanční umění.

Tento velký malíř se dožil na tehdejší dobu poměrně vysokého věku 65 let a umírá 17. května 1510 ve své rodné Florencii.