Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Boris Michajlovič Kustodijev (23. února (7. března) 1878, Astrachaň – 26. května 1927, Leningrad) – ruský umělec, mistr portrétu s nezaměnitelným stylem.

Boris Kustodijev pocházel z rodiny osvíceného středoškolského profesora z jihoruské Astrachaně. Otec budoucího umělce však zemřel velmi brzy, malému Borisovi byly sotva dva roky. Chlapec již od útlého dětství projevoval nebývalý umělecký talent. Se studiem malířství začal tedy již jako malý chlapec v rodné Astrachani. Zde také navštěvoval nejdříve farní, respektive církevní školu a pokračoval zde ve studiu na škole střední. Významnější výtvarné vzdělání získal od svého krajana, absolventa petrohradské Imperátorské akademie umění P. A. Vlasova – byl jeho žákem nepřetržitě v letech 1893 až 1896.

V roce 1896 odjíždí mladý umělec do tehdejšího hlavního města ruské říše Petrohradu, aby zde dále rozvíjel svou uměleckou kariéru. V tomtéž roce vstupuje do Akademie umění, kde studuje nejprve ve třídě V. E. Savinského a později ve třídě velkého ruského malíře Ilji Jefimoviče Repina.

Je doložena jeho účast na několika Repinových dílech z této doby, mimo jiné na obraze „Zasedání státní rady“ (1901–1903, Ruské muzeum, Petrohrad).

Kustodjev byl v té době především vynikající portrétista. Navzdory této skutečnosti si však pro školní absolventskou práci vybírá téma „Na bazaru“ a v roce 1900 odjíždí hledat inspiraci a objevovat přírodu do Kostromského regionu. Zde se Kustodijev také setkává se svojí budoucí manželkou, Ju. E. Porošinskou.

Nakonec se zvolené téma jeho práce ukázalo být šťastné. Kustodijev ukončil svůj kurz v Akademii se zlatou medailí, tedy s nejvyšším oceněním, a získal tak právo na roční stipendium na cesty po Evropě a Rusku. Ještě před koncem studia se umělec zúčastnil mezinárodních výstav v Petrohradě a Mnichově – jednom z nejvýznamnějších uměleckých center té doby – kde též získal zlatou medaili.

V prosinci roku 1903 se jako čerstvý absolvent Akademie usadil v Paříži i spolu se svou ženou a právě narozeným synem. Po cestě i během svého pařížského pobytu navštívil také Německo, Itálii a Španělsko a všude horlivě studoval a kopíroval práce starých mistrů. Dobrou znalost dějin umění a důkladné studium lze v jeho díle dobře vypozorovat.

Kustodijev však ani v Paříži nezahálel. Město bylo tehdy plné uměleckého vření a malíř se zde seznámil s díly všech umělců nastupujícího moderního umění. Studoval také v ateliéru francouzského malíře Émile-René Ménarda (1861–1930). Již od útlého dětství byl ovlivněn uměleckým prostředím – dům jeho rodiny navštěvoval Corot, Millet a umělci „barbizonské školy“. Stal se poměrně slavným malířem a vedle Mnichova, Bruselu a pařížských salónů vystavoval také ve Spojených státech. Ve svém nezaměnitelném ukázněném rukopise spojil klasické malířství se snovým odkazem „barbizonské školy“ a poznatky impresionistů. Získal také četná ocenění a vyznamenání – mimo jiné od francouzské vlády.

Po půlročním pobytu ve Francii se Kustodijev vrací domů do vlasti. Pracuje opět v milované krajině severoruské kostromské oblasti. Namaloval sérii obrazů z venkovského prostředí a lidové motivy se stávají umělcovou vášní – stal se v nich bezesporu nepřekonatelným mistrem. Zejména je zde patrný jeho cit pro zobrazení ornamentu, užívaného tehdy hojně v řemeslné výrobě. Snad tuto svou lásku objevil u francouzských umělců té doby. Jak jsme již řekli, Kustodijev byl především vynikajícím portrétistou: tomuto žánru přizpůsoboval jak kompozici, tak rozměry svých pláten. Zejména v pozdějších letech se stále více obrací k lidovým motivům. V jeho díle můžeme spatřit nadsázku, někdy ironii, ale vždy jakousi zvláštní směs lehkosti a vznešenosti.

Kustodijev studoval a obdivoval tradiční ruské umění, zajímal se např. o různé ručně malované nápisy a vývěsní štíty obchodů. Vyznal se v krojích venkovanů, jejich oděvech i předmětech uměleckého řemesla. V souladu s moderním uměním tak ve svém zcela osobitém díle spojuje realismus se snahou o co největší dekorativní účinek díla.

Kustodijev také často a rád pracoval pro divadlo, zejména v pozdějších letech, kdy ho nemoc omezovala v práci, vytvářel četné návrhy divadelních dekorací a scén. Mnohé z nich byly velmi úspěšné.

V roce 1904 se Kustodijev stává zakládajícím členem Nové společnosti umělců. V letech 1905 – 1907 pracoval umělec jako kreslíř a karikaturista pro známý satirický časopis Strašák. Po jeho zrušení pak v dalších časopisech, mj. v Jiskře či Pekelná poště.

V roce 1907 se stává členem prestižního Svazu ruských umělců. V roce 1909 je pak na Repinův návrh vybrán a zvolen za člena Akademie umění. Souběžně je také navržen do funkce lektora na Moskevské škole malířství, sochařství a architektury, kde měl vystřídat V. Serova.

Kustodijev se však obával, že mu tato povinost zabere příliš mnoho času na úkor jeho vlastní tvorby, a také se nechtěl stěhovat do Moskvy a opustit tak své přátele. Nabídku proto odmítá a do funkce lektora nenastoupí.

Od roku 1913 vyučoval v Novém uměleckém studiu v Petrohradě. Tvořil i během těžkých let po říjnové revoluci, přestože se výrazně zhoršoval jeho zdravotní stav. V roce 1923 se stal členem Asociace umělců revolučního Ruska, jejímiž členy byli nejvýznamnější ruští moderní umělci.

V roce 1909 se poprvé přihlásila o slovo umělcova nemoc, tuberkulóza páteře. Průběh nemoci se v následujících letech postupně zhoršoval. Kustodijev prodělal několik vážných operací, které mu však poskytly vždy jen dočasnou úlevu. Posledních 15 let svého života, tedy mezi léty 1912 a 1927, byl trvale upoután na invalidní vozík. Podle pamětníků však ani v tomto jistě těžkém období svého života provázeného bolestmi a zdravotními potížemi neztrácel svou veselou a živou mysl. Vždy se o něm hovoří jako o temperamentním a pracovitém člověku, který měl stále otevřené srdce pro každého a nenechal se svou nemocí nikdy zlomit. Zemřel v kruhu nejbližších 26. května 1927 v Leningradě a spočinutí našel na Tichvinském hřbitově Alexandro-něvské lavry.

Literatura:

Воинов В., Б. М. Кустодиев, Leningrad 1925.

Князева В. П., Борис Михайлович Кустодиев: (1878—1927), katalog výstavy, Leningrad 1959.

Эткинд М., Б. М. Кустодиев, Leningrad – Moskva 1960.

Лебедева В. Е., Кустодиев: Живопись. Рисунок. Театр. Книга. Эстамп, Moskva 1966. 

Савицкая Т. А., Б. М. Кустодиев, Мoskva 1966. 

Эткинд М. Г., Борис Михайлович Кустодиев, Leningrad 1968. 

Лебедева В. Е., Кустодиев: Время. Жизнь. Творчество, Leningrad 1984. 

Турков А. М., Борис Михайлович Кустодиев, Moskva 1986.