Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Kuzma Sergejevič Petrov-Vodkin (1878, Chvalynsk, nyní Saratovská oblast – 15. února 1939, Leningrad, nyní Petrohrad), byl významný ruský a sovětský malíř a spisovatel.

Kuzma Petrov-Vodkin se narodil v Chvalynsku do rodiny místního ševce a obuvníka. Jeho nadání pro výtvarné umění se projevilo již v jeho útlém dětství. V té době se učil kreslení u několika místních malířů ikon a umělců tvořících vývěsní štíty a nápisy. Petrov-Vodkin však zpočátku neuvažoval o kariéře umělce a zřejmě ho ani nelákala. Po absolvování střední školy v roce 1893, pracoval jako brigádník v malé loděnici. Zajímaly ho především technické obory a připravoval se na studium na železniční škole v Samaře. Nakonec však nedokázal udělat přijímací zkoušky, díky tomu se na školu nedostal, a nemohl se tedy dát na vysněnou dráhu železničního inženýra.

Mladý Petrov-Vodkin se proto rozhodl vrátit se ke svému talentu a nastoupil, ještě v roce 1893, do hodin kreslení a malování u malíře F. E. Burova. Od tohoto umělce získává základy kresby a malby. Učitel zřejmě rozpoznal neobyčejný mladíkův talent a podařilo se mu vštípit mladému umělci solidní základy a kázeň v projevu. Tak jako v mnoha jiných případech, i zde poměrně neznámý učitel významně ovlivnil budoucí kariéru svého žáka tím, že mu umožnil stavět své umění na solidních základech a návycích již od mladých let.

Když v dubnu 1895 Burov zemřel, zůstali jeho žáci, tedy i mladý Petrov-Vodkin odkázáni sami na sebe. Umělec se po nějakou dobu věnuje různým drobným malířským zakázkám v okolí Saratova.

V té době se na mladého umělce usmálo nečekané štěstí. Zaměstnavatel jeho matky hostil v té době krátce slavného architekta R. Melcera – a malířova matka ukázala několik kreseb svého syna tomuto vzácnému hostu. Architekt projevil o mladého umělce velký zájem a osobně jej pozval ke studiu umění v Petrohradě. Jeho vzdělávání se rozhodli prostřednictvím sbírky financovat místní obchodníci a podnikatelé, na které udělal zřejmě názor slavného architekta velký dojem. V této době se také setkává s tehdy již slavným malířem Borisov-Musatovem, pobývajícím v Saratově, a teké on mladíka povzbudil k dalšímu studiu a jeho práci veřejně podpořil.

Petrov-Vodkin studoval v Petrohradě v letech 1895 až 1897 – navštěvoval zde školu barona Stieglitze. Později odchází do Moskvy na tehdy již slavnou Moskevskou školu malířství, sochařství a architektury. Tam Petrov-Vodkin studuje jako žák mnoha skvělých umělců, mezi jinými Valentina Serova, Izáka Levitana a zejména Konstantina Korovina. V roce 1901 pak mladý umělec odcestoval do Mnichova, aby se stal žákem třídy významného slovinského malíře Antona Ažbeho.

Studium malířství pak absolvoval v roce 1904.

Během pobytu v Paříži v roce 1906 se setkal a oženil s Marií Jovanovičovou (1885–1960), dcerou srbského přistěhovalce a hoteliéra. Marie zůstala jeho celoživtotní láskou a společnicí. Z tohoto manželství vzešly dvě dcery, z nichž bohužel jedna zemřela již v ranném dětství.

Během této rané fáze malířova uměleckého vývoje Petrov-Vodkin široce používal estetiku pravoslavné ikony spolu s jasnějšími barvami a neobvyklou kompozicí. Jeho práce byly často považovány za rouhačské a někdy až erotické. Šlo však spíše jen o nepochopení.

Během dřívějších let Petrov-Vodkin vyvinul svou vlastní ojedinělou „kruhovou perspektivu“, která byla jistě unikátní. Podle svých představ tak odváděl diváka od námětu dostatečně daleko, aby mu umožnil pocítit skutečné sférické zakřivení zeměkoule.

V prvních letech sovětské vlády pracoval umělec především jeho grafik. Jeho grafické práce, dnes už poměrně neznámé, dosahují vynikající úrovně a dokazují neobyčejné mistrovství a jistotu, s níž tento umělec na grafice pracoval. Mimo četné osvětové plakáty se umělec věnoval také práci pro divadla – jako autor kulis, scény i propagační grafiky. Především tato práce mu pak zajistila živobytí.

V roce 1922 namaloval známý portrét ruské básnířky Anna Achmatovové. Mezi léty 1924 a 1926 žil Petrov-Vodkin se svou rodinou v milované Francii.

Petrov-Vodkin během let začal ve svých pracích používat tmavší tóny a jeho pozdější práce se zdají podrobnější a detailněji vyhotovené. Stále se však ve své práci odvolává na ikonografické kompozice a hovoří sám o takzvaném Byzantském pohledu, tedy perspektivě používané právě na ikonách. Začíná malovat stále častěji portréty a zátiší a dále rozpracovává témata, kterými se zabýval v předchozích letech.

S pomocí sovětských úřadů umělec hodně cestoval po celém sovětském svazu a produkoval především grafické práce pro didaktické a osvětové účely.

V roce 1927 umělec onemocněl zákeřnou chorobou – byla mu odhalena plicní tuberkulóza. Její první silnější ataka mu znemožnila práci na obrazech a jeho výtvarná činnost tak na několik dlouhých let téměř ustává. Protože nemohl malovat, obrátil své usilí k psaní knih s autobiografickými prvky. V té době vzniká volná trilogie – Chvalynsk, Euklidův prostor a Samarkandia. Zejména první dva svazky jsou považovány za stejně dobré jako nejlepší ruská literatura té doby.

Na jaře roku 1932 Ústřední výbor komunistické strany rozhodl, že všechny stávající literární a umělecké skupiny a organizace by měly být rozpuštěny a nahrazeny jednotným sdružením tvůrčích pracovníků. Proto byla v Leningradě založena dne 2. srpna 1932 Unie výtvarných umělců, která znamenala de facto konec historie ruského porevolučního umění a počátek epochy umění sovětského. Kuzma Petrov-Vodkin byl zvolen prvním prezidentem Leningradské Unie výtvarných umělců již v roce 1932.

V tomto období maluje umělec svá vrcholná díla, za všechny můžeme jmenovat Alarm z roku 1934.

Malíř Petrov-Vodkin zemřel na tuberkulózu a s ní spojené zdravotní komplikace v únoru roku 1939.

Až do poloviny šedesátých let byl Petrov-Vodkin jako umělec v Sovětském svazu téměř zapomenut, jisté pozornosti se dostalo pouze jeho literárnímu dílu. Jeho spisy byly publikovány v roce 1970 se značným ohlasem. Zejména ve druhém díle výše zmíněné trilogie, v Euklidově prostoru, nacházíme velmi podrobně vylíčený Petrov-Vodkinův umělecký světonázor.

Největší sbírka děl Petrov-Vodkina je v Ruském muzeu v Petrohradě, kde se od roku 2012 nachází jeden celý sál se stálou expozicí věnovanou tomuto malíři.

Jako zajímavost je potřeba také zmínit, že vedle nepopiratelného talentu výtvarného a literárního byl Petrov-Vodkin také značně talentovaný hudebník a působil jako poloprofesionální houslista vynikající úrovně.

Literatura:

Костин В. И., К. С. Петров-Водкин, Мoskva 1966.

К. С. Петров-Водкин. 1878—1939. Каталог выставки, Мoskva-Leningrad, 1966.

К. С. Петров-Водкин. Альбом. Вступительная статья Л. Мочалова, Leningrad 1971.

Изобразительное искусство Ленинграда. Каталог выставки, Leningrad 1976, s. 26, 46.

С. В. Иванов, Неизвестный соцреализм. Ленинградская школа, Petrohrad 2007.

Ипполитов А., „Избранник Аполлона“ – http://arsnova.artinfo.ru/artists/petrov/ippolit.htm

Епишин А. С., „Работницы, колхозницы, комсомолки... Несколько слов по поводу послереволюционного творчества К. С. Петрова-Водкина“, in: Московский журнал, č. 2 (254), Moskva 2012.

Епишин А. С., Миф, проект и результат. Ранняя советская живопись 2-й половины 1920-х – начала 1930-х годов, Moskva 2012.