Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Enguerrand Quarton (též Charonton, asi 1410 ‒ asi 1466) byl významný francouzský vrcholně středověký malíř a iluminátor, jehož některé z mála dochovaných děl vykazují znaky přicházejícího čistě francouzského slohu, velmi odlišného nejen od italského, ale také raného nizozemského malířství.

Se vší jistotou známe pouze šest Quartonových rozměrných obrazů, z nichž se do dnešní doby podařilo zachovat pouze dva (pomineme-li slavnou Pietu z Avignonu v Louvre, která je mu rovněž připisována). Ony dvě bezpečně zdokumentované práce jsou Korunovace Panny Marie (1453‒1454, Villeneuve-les-Avignon) a Milosrdná Panna Marie (1452, Musée Condé, Chantilly). Kromě těchto děl známe také několik menších oltářních obrazů a četné iluminace.
Enguerrand Quarton se narodil v diecézi Laon v severní Francii, ale v dospělosti se přestěhoval do Provence, zřejmě po delším pobytu v Nizozemí. Bezpečně byl na jihu Francie na počátku roku 1444, kdy již působil jako malíř v Aix-en-Provence, později pak v Arles (1446), a konečně v nedalekém Avignonu, kam se přistěhoval o rok později a pracoval zde až do své smrti v roce 1466.

Provence byla v té době druhým nejvýznamnějším centrem francouzského kulturního života, stejně významným, jako francouzský sever s fenomenálním Jeanem Fouquetem. Rovněž zde na jihu působili četní význační umělci v čele s Nicolasem Fromentem a Barthélemy dʼEyckem, jenž, jak se zdá, s Quartonem spolupracoval. Rovněž zde bylo umění ovlivněno přicházejícími vlivy z Itálie a Nizozemí. Zejména Avignon, město papežů a vzdoropapežů, přitahovalo četné obchodníky a umělce z nejrozmanitějších koutů západní a jižní Evropy, především pak z nedaleké Itálie.

Kromě papežského území ovládal většinu území tehdejší Provence jako suverén René z Anjou, který byl horlivým milovníkem a mecenášem umělců a architektů ‒ zaměstnával dʼEycka a mnoho dalších malířů po celou řadu let. Kromě několika drobných dekorativních panelů však nemáme zdokumentováno žádné Quartonovo dílo určené výhradně pro Reného z Anjou, přestože je téměř nemožné, aby neexistovalo. Mezi četné malířovy zákazníky patřily totiž zcela jistě mnohé osobnosti suverénova dvora a správy, pro jeho kancléře například vytvořil iluminace pro misál, jenž je dnes znám jako „misál Jeana des Martins“.

To, že se velká část Quartonova díla ztratila či dosud nebyla rozpoznána, je nesporné. Umělec patřil ve své době k nejdůležitějším umělcům Evropy a silně ovlivnil celé následující francouzské umění. Stopy jeho vlivu můžeme nalézt dokonce i v dalekém Německu či Itálii. Později však byl zcela zapomenut a jeho dílo se dočkalo znovuobjevení až když byla jeho Korunovace Panny Marie vystavena v roce 1900 v Paříži. Od té doby povědomí o jeho významu neustále vzrůstá, ostatně stejně jako počet děl, která jsou mu přisuzována. Další obraz, který mu byl v nedávné době odborníky přisouzen, je již zmiňovaná Pieta z Avignonu, jež je od roku 1960 všeobecně považována za Quartonovo dílo. I v dalších letech tak historici umění pravděpodobně naleznou další cenné doklady o Quartonově tvorbě.

K nejvýznačnějším dílům:

Milosrdná Panna Marie, obraz známý také podle jména donátora jako Cadardský (či spíše Cardardův) oltář, používá a rozvíjí motiv, který použil již o století dříve Simone Martini. Obraz má zlaté pozadí, stejné jako například avignonská Pieta, což už v patnáctém století nebylo zcela běžné. Podobné pozadí ostatně lze pozorovat na zcela nejznámější verzi tohoto námětu dokončené o pouhých několik let dříve Pierem della Francescou – tuto práci však pravděpodobně Quarton nikdy vidět nemohl. Kompozice tohoto obrazu je přísně hierarchická a strohá: svatý Jan Křtitel a apoštol Jan stojí nad klečícími postavami donátora a jeho manželky, které jsou poněkud větší než postavy věřících ukrývajících se pod rouchem milosrdné Panny. Smlouva o vyhotovení tohoto obrazu z roku 1452, jež se dochovala, uvádí, že na tomto obraze bude Quarton pracovat společně s Pierrem Villatem. Odborníkům se však na obraze nedaří nalézt stopy dvou odlišných rukou, i když se zdá, že některé postavy skryté pod pláštěm jsou umělecky slabší. Dokonce je zvažována možnost, že Villate byl spíše zodpovědný za predelu, která se ztratila.

Nedávno historikové objevili dokument z počátku roku 1466, jenž obsahuje objednávku lakovaného a malovaného skla pro radnici v Arles. Také zde měl Quartonovi pomáhat Villate, který měl podle údajů v práci se sklem zkušenost (těšil se dobré pověsti, přestože se pravděpodobně nedochovaly žádné jeho práce). Byl určitě mladší než Quarton, ale v roce 1452, kdy se údajně podílel na obraze milosrdné Panny, již působil jako mistr malířského cechu.

Další významné Quartonovo díl představuje obraz Korunovace Panny Marie. Samotná korunovace Panny je ve výtvarném umění poměrně hojné (až běžné) téma, ale již smlouva pro tuto práci obsahuje požadavky na neobvyklé zobrazení Otce a Syna ve Svaté Trojici jako dvou zcela identických postav postavených proti sobě podle středové osy obrazu. Takovéto zobrazení je velmi vzácné a v patnáctém století zcela výjimečné. Smlouva však zároveň výslovně umožňuje Quartonovi zobrazit Pannu Marii způsobem, jaký se mu bude zdát nejlepší, což je další neobvyklý fakt – objednávky obrazů (pokud se dochovaly) byly v této době velice detailní a pro tvůrčí svobodu v nich zpravidla nebylo místo. Svatou Trojici na obraze obklopují červení a modří andělé, podobní těm, které můžeme vidět na slavném Fouquetově dyptychu z Melun. V panoramatické krajině ve spodní části kompozice pak vidíme dvě města – jde o Řím (vlevo) a Jeruzalém (vpravo), což má připomenout, že donátor jako poutník navštívil obě tato města. Pod nimi se otevírají temnoty očistce (vlevo) a pekla (vpravo) a ve středu této krajiny můžeme spatřit donátora klečícího před ukřižovaným Kristem. Smlouva o dílo je neobyčejně pečlivá, kromě již zmíněné volnosti v zobrazení Panny Marie specifikuje do nejmenšího detailu, co má být zobrazeno (kunsthistoriky je dokonce považována za možná nejpodrobnější smlouvu, která se z oblasti středověkého malířství dochovala). Navíc je tato smlouva doplněna i pozdějším podrobným dotazem a odpovědí mistra o stavu práce na díle datovanou 29. zářím 1454. Není bez zajímavosti, že ve smlouvě jsou použity výrazy pocházející z nářečí Quartonovy rodné Pikardie, které dokládají, že měl rozhodující slovo při jejím vzniku.

Provensálská krajina na tomto obraze, s oběma zmíněnými městy, je podle tehdy obvyklého stylu odvozena z italského malířství, zatímco postavy jsou více ovlivněny prací nizozemských umělců, jakými byli Robert Campin či Jan van Eyck. Elegance a charakter postav jsou přesto již zcela francouzské. Obraz je geometrický, odvážně komponovaný. Jeho výrazné barvy neznají téměř stínování, jsou přesné a silné ve svém tónu, slovy kritika dokonce „kruté a nemilosrdné“. Na tomto obraze také můžeme nalézt zcela první umělecké zobrazení hory Mont Sainte-Victoire, která se později stala jedním z nejčastěji malovaných krajinných prvků světa: nesčetněkrát ji maloval například Cézanne a mnozí a mnozí další umělci. Toto velkolepé dílo nadále zůstává v klášteře Chartreuse du Val de Bénédiction ve Villeneuve-lès-Avignon, kterému jej daroval duchovní Jean de Montagny.

Rovněž slavná Pieta z Avignonu, na které je mrtvý Kristus podpírán svou truchlící matkou, představuje ‒ podobně jako Korunovace Panny Marie ‒ jedno z nejčastějších témat pozdně středověkého náboženského umění. Pieta z Avignonu, připisovaná Quartonovi teprve v posledních desetiletích, je však v této bohaté řadě zcela výjimečná: vysloužila si dokonce označení „nejlepší francouzské dílo 15. století“. Poloha a zakřivení páteře Kristova těla je velmi originální, navíc zcela realistické a anatomicky správné, reflektující dokonce i chování mrtvého bezvládného těla. To je pochopitelně v kontextu tehdejšího umění něco zcela nevídaného. Strnulé a důstojně nehybné zobrazení ostatních postav je také v příkrém kontrastu k tehdejším italským či nizozemským vyobrazením. Na pozadí vidíme jen málo z ploché pusté krajiny, oživené jen několika vzdálenými budovami Jeruzaléma. Obloha je zlatá. Obraz je dnes obecně přičítán Quartonovi, přestože se dříve někteří badatelé domnívali, že jde o dílo neznámého katalánského či portugalského mistra. Pochází, podobně jako Korunovace Panny Marie, z Villeneuve-les-Avignon, nacházející se na druhém břehu řeky Rhony než samotný Avignon, a je proto někdy také označována jako Pieta z Villeneuve.

Některé další díla připisuje Quartonovi historik Luc Ta-Van-Thinh (2002):

Pierre de Luxembourg vidí Krista ukřižovaného, malba na dřevě (Musée du Petit Palais d'Avignon)
Svatý Siffrein, malba na dřevě (Musée du Petit Palais d'Avignon)
Korunovace Panny Marie, mezi svatými Siffreinem a Michalem, triptych na dřevo (stará katedrála Saint-Siffrein Carpentras)Svatý Siffrein mezi svatými Michalem a Kateřinou Alexandrijskou, sklo ve staré katedrále Saint-Siffrein Carpentras

Quarton se věnoval také knižním iluminacím. I v tomto případě však platí, že jeho dílo známe prozatím jen ve zlomcích, a jeho celkový soupis dosud není dokončen. Jeho iluminace mají nicméně mnoho charakteristických rysů, zejména ve způsobu kolorování, modelování postav a v ikonografických prvcích. Rozsáhlý výzkum jistých (i sporných) Quartonových iluminací provedli v roce 1977 ve Francouzské národní knihovně (BNF) a předložili překvapivě rozsáhlé výsledky. Byl také objeven dokument z roku 1444 týkající se spolupráce na nedokončené knize hodinek (dnes uložen v Morganově knihovně) a sepsaný mezi Quartonem a zmiňovaným Barthélemy dʼEyckem v Aix. Známe také další, pravděpodobně pozdější svazek hodinek z Huntigtonské knihovny, na němž Quarton snad měl pracovat sám (iluminace však mají různou kvalitu, což budí jisté rozpaky). Jako zatím nejlepší dílo tohoto druhu je uváděn velký luxusní misál z roku 1466 obsahující dvě celostránkové miniatury a velké množství menších, stejně jako nádherné zdobené iniciály, který představuje Quartona již jako zralého sebevědomého umělce na vrcholu uměleckých schopností. Tím však výčet Quartonovi připisovaných iluminací zdaleka nekončí, patří sem dále Boucacautova kniha hodinek, další kniha hodinek z Namuru a mnohé další.

Literatura:

Dominique Thiébaut, Enguerrand Quarton, Grove Art Online. Oxford University Press, 2007

Luc Ta-Van-Thinh, Enguerrand Quarton, peintre de l'Unité, (předmluva Marie-Claude Léonelli), Malaucène 2002

Luc Ta-Van-Thinh, Pierre et Enguerrand, histoire d'une amitié, (předmluva André Mestre), Malaucène 2005

Walther, Ingo F. a Wolf, Norbert, Masterpieces of Illumination; s. 360–361; 2005, Taschen, Köln