Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Vasilij Nikolajevič Bakšejev (1862 – 1958) byl vynikající ruský umělec – krajinář. Národní umělec SSSR (1956) a laureát Stalinovy ceny prvního stupně (1943), především však umělec neopakovatelného citu a schopnosti zachytit krásu ruské krajiny v duchu nejlepších tradic ruského realistického malířství.

V. N. Bakšejev se narodil v zimní Moskvě, 12. (24.) prosince 1862 v rodině úředníka. Studoval na Moskevské škole malířství, sochařství a architektury jako žák význačných umělců, zejména Polenova, Savrasova a Mokovského. Zpočátku na této škole studoval architekturu, díky svého nesporného talentu ale záhy přestoupil do třídy malířství. Brzy se také stal členem sdružení Peredvižníků – organizátorů putovních výstav, a od roku 1903 byl jedním z organizátorů a nejaktivnějších členů Svazu ruských umělců. Od roku 1889 po téměř 20 let působil jako pedagog na uměleckém učilišti. V roce 1913 získal hodnost akademika.

Žil převážně v Moskvě, nebo nedaleko Moskvy v obci Zajcevo. Sem zavítal ještě jako student na statek svého přítele, právníka Loseva. Právníkova sestra, tehdy patnáctiletá Anna udělala na malíře velký dojem a on ji poté zvěčnil v portrétu nazvaném Dívku krmící holuby (1887). Tento obraz později koupil do své sbírky známý mecenáš Pavel Treťjakov. V roce 1892 se Vasilij Bakšejev s Annou oženil.

V roce 1943 umělec získal prestižní Stalinovu cenu prvního stupně. Od roku 1947 byl také plnoprávným členem sovětské akademie umění. Bakšejev zemřel v Moskvě dne 28. září 1958 a byl pochován na Novoděvičím hřbitově. Posmrtně, v roce 1963, byly vydány jeho paměti.

V. N. Bakšejev patřil spíše ke starší generaci sovětských umělců, nicméně jeho kariéra začala v letech, kdy vytvářeli svá díla vůdčí osobnosti ruského realistického umění – Repin, Surikov, Levitan, Serov, Vereščagin či Polenov. Výstavy Peredvižniků, jichž se umělec pravidelně účastnil, navštěvovali také jiní významní umělci té doby – Něstěrov či Archipov.

Umělec nejprve vytvářel především žánrové obrazy, často se společenským námětem. Po říjnové revoluci a následných společenských změnách, které pochopitelně přinesly i zcela nový pohled na funkci výtvarného umění, se umělec obrátil k malbě krajiny, která jej fascinovala. A právě v krajinomalbě Bakšejev vytváří svá největší díla a zůstává tak budoucím generacím znám především jako krajinář.

Nejen výběrem témat nelze tedy jeho umění označit za sovětské či dokonce socrealistické, nicméně (spolu s některými dalšími umělci) jej obohatil o životodárnou sílu zlatého věku ruského umění konce devatenáctého a počátku dvacátého století.

Jeho obrazy jsou charakterizovány především pečlivým přístupem a citlivostí ve vztahu k zprostředkovávanému obrazu přírody. Z Bakšejevových obrazů cítíme atmosféru zastavení a hlubokého soustředění, někdy snad i atmosféru odpočinku a klidného rozjímání. To vše dává jeho dílům pečeť opravdové a upřímné lásky k přírodě a k vlastní práci. I v těch nejjednodušších výjevech malíř zprostředkovává sílu jejich poetického obsahu tak, jak to dovedou jen největší mistři krajináři.

Bakšejevovo dílo je dodnes velmi populární. Vždy byl skromným člověkem, netoužícím po slávě a bohatství. Vždy poctivě pracoval a tato práce přinesla své plody – trvalý obdiv následovníků i široké veřejnosti.

 Literatura:

Полевой В. М., В. Н. Бакшеев, Мoskva 1952.

„Памяти В. Н. Бакшеева (1862—1958)“, in: Искусство 10 (1958), s. 71–72.

Абрамова А., Василий Николаевич Бакшеев, Мoskva 1967

Сокольников М. П., В. Н. Бакшеев. Жизнь и творчество, Мoskva 1972