Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Pierre-Auguste Renoir (25. února 1841 – 3. prosince 1919), velký umělec, významný představitel francouzského impresionismu a jeden z jeho zakladatelů. Umělec neobyčejného citu a síly vnímání dokázal zobrazit i nejnicotnější odlesky světla s takovou přesvědčivostí, že dodnes vyráží dech návštěvníkům galerií po celém světě. Jeden z nejvýznamnějších a nejznámějších umělců v dějinách vizuálního umění vůbec, jehož dílo nikdy nebylo nadmíru radikální, a snad právě proto otevřelo dveře k uznání nového umění tak jako málokteré jiné.

Pierre-Auguste Renoir se narodil 25. února 1841 v Limoges v rodině krejčího. Celé jeho dětství provázela chudoba, on sám jako malý chlapec se musel sám záhy poohlédnout po práci, aby přispěl na chod domácnosti.Ve třinácti letech začal pracovat jako malíř porcelánu v Paříži. Zde se také poprvé naplno projevil jeho talent, brzy byl totiž vybrán, aby maloval na porcelán své vlastní, převážně květinové motivy. K umělcově smůle však byla zavedena nová mechanická technologie malby na porcelán, a tak se mladý Renoir záhy ocitl na ulici jako nezaměstnaný.

Živil se pak různě, jako malíř dekorací pro divadelní a koncertní scény, ručně domalovával módní doplňky, vějíře a závěsy nebo maloval různé reklamní poutače.

V roce 1862 začal studovat na umělecké škole École des Beaux Arts (Škola krásných umění – Akademie) v Paříži. Na tato studia si po léta sám šetřil a po celou dobu studií dále pracoval. Studoval zdá se horlivě a byl častým návštěvníkem sbírek galerie v Louvre, kde obdivoval a studoval především díla Antoina Watteaua a Francoise Bouchera.

Na jeho raných pracích je také možné rozpoznat jeho obdiv a inspiraci dílem Petra Paula Rubense, jehož malířský styl se pokoušel napodobit.

V této době Renoir docházel do ateliéru Charlese Gleyra a právě zde se seznámil s umělci, kteří měli podobné ideje jako on. Právě v tomto prostředí se zrodil slavný francouzský impresionismus, u jehož zrodu stál Renoir spolu a jeho přátelé z Gleyrova ateliéru – Alfréd Sisley, Frederic Bezille a Claude Monet.

Mistr ateliér záhy uzavřel snad kvůli neschodám se studenty. Skupina studentů včetně výše jmenovaných se vydává do Chailly, kde po vzoru takzvané barbizonské školy malují v plenéru. Důraz na práci v plenéru a na rychlé zachycení pomíjivého okamžiku, hry světla, stínu a barev se stal jedním z hlavních pilířů nastupujícího stylu.

V roce 1864 vystavuje umělec poprvé své obrazy na pařížském Salonu, avšak bez úspěchu a téměř bez povšimnutí.

V letech 1865 až 1870 se umělec potýkal s chudobou. V té době také maloval v okolí lesa ve Fontainebleau, který proslavili především krajináři barbizonské školy. Po nějakou dobu se těšil přízni rodiny Le Coeur, která jej podporovala a poskytovala mu ubytování. Zamiloval se však do dcery pana Le Coeur Marie, a když byl tento cit odhalen, mecenáš se od něj odvrátil.

Jeho díla z oblasti Fontainbleau vědomě následují příkladu malíře Courbeta. Po odchodu z venkova se však Renoirova tématika radikálně změnila. V jeho tvorbě po návratu do Paříže, kde od roku 1867 bydlel v ateliéru svého přítele Bazilla, převažují portréty, mezi nimi nechybí ani portréty jeho přátel umělců, především Bazilla samotného či manželů Sisleyových.

V létě roku 1868 spolupracoval Renoir především s Monetem. Společně navštěvovali restauraci „La Granouilliere“ a společně se tam snažili zachytit chvilkové okamžiky, pomíjivé hry světla, přesně tak, jak to odpovídalo jejich ideálu. Renoirův obraz La Grenouilliere je jen jedním z řady obrazů, které, prozářeny světlem, odrážejí atmosféru jejich oblíbeného místa, kde se setkávala pařížská společnost. Renoir zde mistrně několika tahy dokázal zobrazit odlesky světla na vodě, chvění zvuku a tetelivé stíny. Tento obraz patří k jedněm z jeho mistrovských děl. Renoir se v tomto období doslova nalezl a od doby spolupráce s Monetem už netápe a maluje jako sebevědomý umělec vědomý si vlastní cesty.

Renoir krátce sloužil ve Francouzské armádě, do paříže se vrací v roce 1871 a seznamuje se s obchodníkem s obrazy Durand-Ruelem, který kupuje jeho díla. Díky tomu si umělec může konečně pořídit vlastní prostorný ateliér. Maluje především scény z městského života a rušné ulice Paříže.

V roce 1873 měl poprvé úspěch na pařížském Salonu. V následujícím roce se zúčastnil také první velké impresionistické výstavy, která se však nesetkala s pochopením a vyvolala vlnu odporu a kritiky.

Renoir si začal vytvářet svůj vlastní jedinečný a osobitý styl, pro který byl často odsuzován, jak ze strany oficiálního umění, tak ze strany svých přátel impresionistů. Na rozdíl od nich však Renoir svá plátna prodává a dovoluje mu to žít v poněkud lepších podmínkách než mnoho jeho přátel a kolegů.

V roce 1879 se oženil s Aline Victorine Charigotovou a soustředil svou práci na témata rodiny a obyčejného lidského života. Často portrétoval své děti a jejich pečovatelku Gabriellu Renardovou. Renoir se cele věnoval rodinému životu a stranil se bohémského života svých souputníků.

Díky jeho známostem v literárním okruhu vydavatelů, manželů Charpetierových, se k němu dostalo mnoho zakázek na portréty. Tyto zakázky mu poskytovaly poměrně dobrý způsob výdělku a na umělcových portrétech z této doby si můžeme povšimnout značného konzervatismu.

Během této rutinní práce však také vytvořil svá největší díla, považovaná za práce Renoirova „klasického" období. Patří mezi ně jedny z největších děl světového malířství Moulin de la Galette, Houpačka, Snídaně, Veslaři z Chatou a Snídaně veslařů. Renoir zde využil možnosti svobodně tvořit za dobrých podmínek, které mu umožňovala „komerční“ práce na placených zakázkách.

Vznikla tak největší díla umělce, a také na dlouhou dobu poslední.

V roce 1881 navštívil Alžír a Španělsko, kde studoval díla španělského mistra Velázqueze, a dále Itálii, kde se zajímal především o práce Rafaela a Tiziana. Během svých cest se na Sicílii setkal s Richardem Wagnerem, jemuž údajně během pouhých pětatřiceti minut namaloval portrét.

Po návratu z cest se umělec patrně dostal do tvůrčí krize, umocněné zážitky z cest. Ve svých obrazech opět tápe, aby si vytvořil nový styl. Inspiruje se zřetelně dílem Augusta Dominiqua Ingrese. V této době však vytváří také mistrovská a světoznámá díla, jakými jsou Deštníky a Dvě koupající se ženy.

Umělce postihne silný revmatismus, nemoc, která jej později upoutá na invalidní vozík. Mezi její nepříznivé důsledky patří i to, že umělec s obtížemi pohybuje pravou rukou.

Věnuje se krajinářství a často maluje také vlastní zahradu v mnoha variacích. V roce 1883 navštěvuje na jeden měsíc ostrov Guernsey, kde v náhlém vzepjetí sil vytváří asi patnáct vyjímečných pláten. Nadále portrétuje svoji rodinu a věnuje se také malbě aktů.

Mistrova choroba se však stále zhoršuje, v závěru života již není schopen malovat na klasická plátna. Věnuje se sochařství, ale realizaci svých návrhů musí kvůli nemoci přenechat jiným. Jedinou sochu, kterou vytvořil vlastnoručně, snad představuje poprsí jeho nejmladšího syna, které vytváří v roce 1908. Renoir je v té době již světoznámým umělcem. Počáteční odpor k novému umění je již minulostí a mistrovy obrazy se prodávají za stále vyšší ceny. V závěru svého života, v roce 1919, upoután na invalidní vozík, navštěvuje Pierre-Auguste Renoir naposledy Louvre, aby spatřil svá vlastní díla viset vedle nejslavnějších mistrovských děl historie. Muselo jít jistě o velké zadostiučinění. Renoir umírá jako slavný muž 3. prosince 1919 v obci Cagnes-sur-Mer.