Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

doba, v níž žijeme, je stále více lidmi považována za zlomovou. Celosvětové společenské procesy posledních desetiletí radikálně mění prostředí, v němž žijeme. Tradiční politické, ekonomické i kulturní vazby, postoje a hodnoty jsou stále častěji zpochybňovány a relativizovány. Cítíme, že v tomto směřování dochází k zásadní kvalitativní proměně dosavadního způsobu života euroatlantické civilizace, její morální degradaci a úpadku.

Věříme, že tento proces není nezvratný a je v silách každého z nás vnést do něj pozitivní impulzy.

Posláním těchto stránek je napomoci v orientaci v současném složitě strukturovaném světě, nalézat a odhalovat milníky jeho historického vývoje, ukazovat možnosti aktivní účasti na jeho proměnách v duchu mravního a etického ideálu člověka.

Zde je několik otázek, které si klademe a na něž hledáme odpovědi:

1. Kam směřuje vývoj v naší zemi – k mravnímu zdokonalování člověka a společnosti, nebo naopak k mravnímu úpadku? Pokud ke druhému jmenovanému, jaká perspektiva naši zemi čeká?
2. Může se uskutečnit pokrok ve společnosti – vědecko-technický, ekonomický a sociální – v situaci, kdy jsou mravní normy v úpadku?
3. Může se cesta k demokracii v pravém slova smyslu uskutečnit v podmínkách morální degradace společnosti?
4. Souvisí s nízkou úrovní náplně sdělovacích prostředků i problémy společnosti, jako jsou alkoholismus, narkomanie, nemotivovaná agrese, nezákonné druhy zábavy, degradace rodiny, nízká porodnost, technogenní katastrofy, snížení pracovní odpovědnosti (zvláště nebezpečným se jeví úpadek mravních kvalit jednotlivců pracujících v armádě, u policie, v důležitých provozech, v dopravě, v lékařství či ve školství)?
5. Měl by stát nechat náplň sdělovacích prostředků či umění ve veřejném prostoru „plavat po proudu“, a tím pádem ho odsoudit k zákonité degradaci společně s celou společností, nebo by se měl zasadit o utvoření systémových státních a společenských mechanismů podpory vysokého umění a veřejného kulturního prostoru tak, aby mohlo dojít k duchovnímu a mravnímu zdokonalování člověka a celé společnosti?
6. Žádná politická síla, žádná politická strana či hnutí si nekladou vážně otázky mravního vzestupu naší společnosti. V čem jsou příčiny tohoto stavu? Myslí si politická elita, že je toho společnost schopna i s mravně zpustlým obyvatelstvem, nebo se vůbec o budoucnost země nezajímá?
7. Objektivní systémové mechanismy mravní degradace jsou všeobecně známy a úzce souvisí s tržními vztahy: v podnikání jsou úspěšnější ti méně mravní jedinci, panuje tržní darwinismus, přičemž zcela zákonitě dochází k mizení kvalitních výrobků atd.; trh také nepotřebuje sociální výdaje, kvalitní vzdělání, ani celá odvětví fundamentálních vědních oborů; v umění se trh řídí utilitárním přístupem tak jako v podnikání, tj. dává přednost podívaným a nízkým lidským potřebám atd. Jaké by tedy měly být státní mechanismy kompenzace procesu rozkladu společenské morálky tržními vztahy?
8. Může dojít k mravnímu vzrůstu společnosti samovolně, bez pedagogického zázemí, jež by začínalo u rodiny a bylo součástí celého vzdělávacího systému?
9. Může vzdělávací systém pracovat efektivně, když ve veškerém veřejném prostoru (a především v médiích) dostávají přednost z hlediska obsahu mravně závadné informace?
10. Co je zapotřebí udělat? Jak ovlivnit a změnit odpovědnou politickou elitu tak, aby zvrátila tendence k mravnímu úpadku společnosti?